Poprvé dál od země 
Na dnes mám domluveno vlekání a tak budu mít možnost si poprvé osahat Foxe ve výšce při delším letu.
Foxík už má za sebou krátké poskoky na gumicuku. Po záletu jsem jen zmenšil výchylky na křidélkách a zjemnil kolem neutrálu S charakteristikou. Ty se totiž ukázaly jako velice ostré. A ubral jsem trochu olova ve špici a těžiště mám teď na výrobcem předepsané pozici.
V trupu už je i zařízení Seagul Glide Variometer System.
Na start jdu trochu nervózní. Ani ne tak kvůli větru, spíše tak celkově. Taky jsem si vzpomněl, že jsem nevyzkoušel dosah a funkci rádia s nainstalovaným a běžícím vysílačem Seagul Glide Variometer System, ale už nechci zdržovat. Chodilo to v Luňákovi, bude to fungovat i tady.
Zapínám vlečné lanko, strkám špičku boty pod křídlo a naposledy pozorně zkouším všechny funkce rádia - výškova přitaženo potlačeno, křidélka pravá, křidélka levá, směrovka pravá, směrovka levá, brzdy ven, brzdy zatáhnout, mix směrovky do křidýlek, plné výchylky. Vše je jak má být, jedeme.
Vypínám se v nevelké výšce. Zkouším rovný let (trochu trimuji křidélka), zkouším si zatáčky. Minuta dvě je pryč, nasazuji na okruh a sedám. Fox nad zemí dlouho plave a i když dost fouká proti, v metrové výšce přelétávám skoro celou dráhu.
Další lety už taháme do výšek kolem 400 - 500 metrů. Nebe je trochu plechové a tak se v těch pěti stovkách ty modely trochu ztrácí. Ve výšce to nosí, ale na nějaké poletování v termice nemám ani pomyšlení. Je to akrobat, tak si zkouším akrobacii. Zkouším Foxe rozjet. Nejdříve jemně, ale potom, když slyším, jak to ve výšce pěkně sviští, mnohem razantněji. Jak říká Mirek Buryan: "Kdo by odolal!" Výkruty, přemety, obrácené přemety, vývrtka. Nad zemí vždy buď přemet nebo výkrut. Máma na mě ze stojánky hrozí: "Nedělej ty blbosti nad zemí!" Ale já nedbám.
Třetí let nasazuji na přistání z větší výšky a poprvé vytahuji brzdy. Hned je ale zasouvám, protože z dvaceti pětadvaceti metrů jsem rázem v pěti metrech. Model totiž začal po vytažení brzd pikovat a já musel hodně hodně tahat. Vybral jsem to, ale model tím sestupem nabral rycholst a tak nad prahem dráhy brzdy zase opatrně vyndavám. Ale sklopení nosu dolů mě od toho definitivně odrazuje. Hned jak jsem přistál mi je jasné, co se stalo. Ve vysílači jsem si Foxe vyrobil jako kopii Luňáka a u něj vyklopení vztlakových klapek jako brzd kompenzuji mohutným potlačením výškovky. U Foxe tohle nastavení znamená ostrý přecho do střemhlavého letu. Mix jsem zrušil a v dalších letech už brzdy bez problémů používal.
Přistání jsem si užíval. S použitím brzd nebo s využitím pronikavosti Foxe proti větru jsem se vždy bez problémů trefoval na dráhu i když se síla větru neustále měnila a to i během třetí a čtvrté zatáčky. Kluci pro silný vítr buď nelétali nebo už se dnes vylétali dost a tak máme plochu pro sebe. Takže sednout, poponést na začátek dráhy a znova nahoru.
Poslední let,
když jsem ustoupil z dráhy a létal někde ve výškách a čekal, až Venca sedne,
slyšim najednou kolem sebe šustění trávy.
Napadlo mě: pes.
Ale byl to malý asi čtyř pětiletý klučina, který kolem mě prošel a chtěl pokračovat přes dráhu směrem k Vencovi.
To už jsem slyšel, jak se jeho Extra blíží na přistání. Kluka jsem zavolal, ale on, že se jde podívat "tam k pánovi".
Podařilo se mi ho přemluvit, aby zůstal u mě. Kdyby neposlechl, nevím co bych udělal.
Můj model vysoko na obloze na hranici viditelnosti, Vencova Extra na přistání, kluk na dráze, Venca o něm neví ...
Klučinu uspokojilo, když jsem si kleknul a on mohl pozorovat, co dělám rukama na rádiu. I se ručičkou sápal. Po přistání přišla i maminka - vůbec netušila, že by klukovi od modelu se stokubíkovým motorem mohlo něco hrozit 
Skončili jsme, všechno dobře dopadlo, já se s Foxem pěkně vydováděl. Udělali jsme si fotku na památku.
A moje dojmy?
První dojem je velká dynamika letu. Model se po natlačení rychle rozbíhá a takto nabraná energie vystačí na více manévrů než jsem byl zvyklý u Luňáka.
S rychlostí roste příčná obratnost. Model je schopen vytočit výkrut během vteřiny a zaletí i pěkný pomalý výkrut.
Pomyšlení na šestnáctimilimetrovou ocílku spojující křídla dává příjemný pocit jistoty a tak jsem si vzkoušel věci, které pro mě s Luňákem byly tabu. Rozjezd, natažení a potom všechny páčky do zatáčky (oba kniply do rohu). Nebo utažený přemet či zatáčka. ostatně záznamy G-metru v modelu instalovaného mluví samy za sebe. Přetížení dvojnásobné oproti záznamu z létání s Luňákem.
Zatím se mi jeví Fox jako nezáludný. I při hodně utažených přemetech nebo zatáčkách jsem nepozoroval projevy odtržení proudění na křídle natož pak nějaké nesymetrické odtržení. Při přiblížení na přistání kdy jsem byl krátký a okruh jsem si zkracoval dlouhou zatáčkou nad zemí jsem trochu s obavou sledoval postupné snižován rychlosti letu a byl připraven při prvním projevu nestability srovnat a přistát ve směru, kam to zrovna vyjde místo na dráhu. Ale model nezakolísal i když jsem hned po dotočení zatáčky dosedl.
Z dnešního létání jsem si odnesl příjemný a rychle nabytý pocit jistoty ve vedení modelu. Oproti Luňáku není třeba při akrobacii v blízkosti země tak úzkostlivě hospodařit s energií a evoluce nad zemí se tak jeví snadnější. Přistávání s brzdami mě nadchlo, nemusím s nimi zápasit tak jako s vytahováním klapek u Luňáka (mém Luňáka bez brzd). Model jsem nevážil, ale zatížení bude mít určitě větší než Luňák. Přitom se dá dostatečně zpomalit. Ostrý ale příjemný.
(zveřejněno na stránce Létání)