Zálet 
Dnes jsem zalétával na letišti Foxe.
Zálety dělám startem na gumicuku. Jde jen o to, zvednout model nějaký metr nad zem a vyzkoušet, zda letí stabilně a zda reaguje přiměřeně na zásahy do řízení. Docela fouká nárazový vítr. Kluci moc kvůli tomu nelétají. Dovažuji model kusem olova (doma mám na to málo místa). Těžiště mám teď asi centimetr před doporučovanou polohou. Bez dovažováni mi těžiště vycházelo centimetr za.
Mě vítr nevadí. Fouká proti sedýlku mezi Boulemi a tak mi může jen pomoci. Natahuji gumu a Venca jde bez bázně a hany model hodit. Jak ale napínáme gumu, ozve se "vruuuum" a guma letí pryč. Narovnal se hák z drátu zastrčený do závěsu pro vlek. Ještě jeden pokus, ale guma se zase vytrhla. Dávám proto na kroužek smyčku z elektrikářského pásku - jako při aerovleku. Já se včas vypnu, dokud ještě guma potáhne. Nikdy jsem to takto nedělal, ale fungovst to bude.
Venca natahuje znovu gumu, zvedá model nad hlavu a po mém "jo" model vypouští nad mírně svažitou loučku. Letí! Je ale ukrutně citlivý na křidélka. Snažím se v nízkém letu zatočit o devadestát stupňů na posekanou dráhu, ale na to mám málo výšky a sedám tedy do vzrostlých pampelišek. Venca mi jde pro model a já zatím přepínám na menší výchylky.
Znovu natažení gumy a start. Tentokrát model získává mnohem větší výšku, ale za cenu poklesu rychlosti. Tlačím, ale model už se začíná kolébat před pádem po křídle. Tlačím naplno, model překlápí nos k zemi a rozjíždí se. Když ale jen trochu povolím tlačení, hned vyplave a je vratký. I přes to plácání model doklouzal až někam do poloviny letiště stovky metrů od nás. Venca se zase obětavě vydává pro model a já přemýšlím, co se stalo. Jediné, co mě napadá je, že jsem si při zavěšování modelu na gumicuk drcnul do přepínače letových fází a teď mám nějakou nevytrimovanou letovou fázi.
Když se Vebca s modelem vrátil, tak mu to všechno vykládám a zkouším přepínat letové fáze. Z pokusů mě vythne Vencovo: "něco ti tam pípá". Že by vybitá baterka? To není možný. Koukám skrz překryt dovnitř do trupu a vydím rozpojený jeden konektor od jednoho z akumulátorů. Až když jsme kabinu otevřeli mi to došlo. Jeden akumulátor je místo ve špici až vzadu za spojovací tyčí křídla. Jestli jsem předtím těžiště šoupnul o 2 cm dopředu, přesunem té materky se posunulo někam daleko za doporučenou polohu. Já blbec! Ještě že jsem si doma balil šprajcky na zajištění baterek před vysunutím z jejich místa ve špici. Řekl jsem si však, že na to zaklouznutí nebudou třeba. Poletím přeci rovně. Gumicu však má ze začátku pořádný "švunk" a tak baterku vytáhl.
Dopadlo to dobře. Dal jsem ještě let se řádně upevněnými baterkami a zmenšenými výchylkami na křidýlkách a bylo to v pohodě.
(zveřejněno na stránce Létání)