Pořiďte si akrobata!

Dneska, když jsem byl létat s Jakem, vzpomínal jsem cestou domů, jak ho mám vlastně dlouho. Pět let už s ním válčím! V létě i v zimě.

Však je to na něm vidět, nejednu čenichovku už má za sebou.

Těch pět let, co s ním létám a snažím se zdokonalovat v řízení modelů, mám taky díky Youtube možnost sledovat "vzdálené" kamarády modeláře, mohu díky tomu, že si sami natáčí své létání, vidět, jak se svými modely létají, mohu vidět i jejich pokrok v průběhu těch pěti let. A u některých ten pokrok moc vidět není. Přistání je náhodná věc někde v okruhu sta metrů, uspořádaný let modelu v jedné výšce stálou rychlostí vidět není, často je evidentní, že pilot nemá letadlo ani vytrimované. Často létají s roztodivnými letadly vlastní konstrukce.

Přemýšlím, proč tomu tak je, srovnávám to s lidmi, kteří začnou létat jedno léto a další sezonu už je radost na ně koukat. Jsou schopni letět rovně, pracují s plynem, přistanou na místě, kde si usmyslí a ještě je radost koukat na let jejich modelu. Vychází mi z toho, že to jsou vlci samotáři, kteří nejdou mezi ostatní modeláře, neví vlastně, jak by model měl a mohl letět, nemají to nakoukané. A na Youtube to vykoukat nejde.

A podobně to je s konstruováním modelů. Fandím každému, kdo se vlastníma rukama a hlavně hlavou pustí do konstrukce letadla, ale sledovat některé výtvory je smutné. Opět z toho čiší samotářství, absence zkušenosti získané pozorováním konstrukce někoho jiného, pozorování provozování takové konstrukce. A zase! Na internetu se to vykoukat nedá. Vidět model u kamaráda, moci si na něj sáhnout, moci si prohlédnout jeho konstrukci a provedení, to je úplně jiná záležitost než koukat na obrázky.

Letectví a modelářství má stoletou historii a ta historie je velmi bohatá. Historie letectví i modelářství. Tisíce lidí vymýšlí, zkouší, vytváří pokrok. Čerpají ze zkušeností těch před nimi. Naučit se pilotovat model, naučit se zkonstruovat model, naučit se ho postavit, to se vše najednou dělá těžko. Je dobré si to rozdělit. Není dobrá cesta být najednou a na jednom modelu konstruktérem, učit se být řemeslníkem, který model postaví, učit se na zkušebního pilota.

Je dobré učit se pilotovat s modelem, který létá nějak standardně a který je letovými vlastnostnmi přiměřený mým momentálním pilotním schopnostem. S modelem, na kterém se naučím pilotním návykům, na kterém se naučím jeho provozování. Naučím se letadlo zalétnout, vytrimovat, hodnotit podmínky pro létání, poznávat počasí atd. atd. Takovým modelem je dobře vybraný model ze stavebnice. A je dobré nebýt u toho létání sám, ale létat s jinými, abych mohl odkoukat, jak může takový let vypadat. Pořízením dobře létajícího modelu využívám zkušeností jeho konstruktéra, pozorováním a létáním s jinými využívám jejich zkušeností.

Nezávisle na učení se pilotovat model, může běžet snaha o vlastní konstrukci modelu. A zase v tom je schopnost poučit se z konstrukcí jiných. Zkoumáním modelů kamarádů, zkoumáním plánků, vyptáváním se na provoz modelů. Protože úspěšnost konstrukce je nejen o tom, že to nakonec letí, ale taky že se při prvním přistání nevylomí podvozek, nebo že při tvrdším setkání s matičkou zemí neupadne letadlu ocas.

A stavba modelu je další věc, kde se dá s výhodou využít zkušeností předchozích generací. Ty zkušenosti se dají taky nabrat stavbou modelů ze stavebnic nebo stavbou podle plánků od jiných konstruktérů, je dobré vyzkoušet si různé materiály a technologie stavby.

Ale to jsem trochu odbočil, zpátky k Jaku. Jak je model určený k létání akrobacie, má metr rozpětí, letová hmotnost je plus mínus 450 gramů a je z EPP. To je velikost tak akorát, velikost dostatečná, která umožní létání po ránu a navečer, kdy je slabý vítr, a není třeba čekat na opravdu výjimečně klidný vzduch, velikost přiměřená, kdy letadlo a jeho vybavení moc nestojí a dá se dobře vozit v autě, materiál, ze kterého je model vyroben, zaručuje, že letadlo přežije nějaký ten omyl v pilotáži. Letadla menší a lehčí jsou moc hříčkou větru a je jen málo dní, kdy se s nimi dá venku létat, letadla větší a těžší vycházejí o dost dráž. "Metrovka" je prostě takový dobrý kompromis. A to, že je to model od RC factory, je záruka standardně dobrých letových i provozních vlastností. Já mám tohoto akrobata pět let a je to pro mě dopňkové letadlo, na kterém se učím koordinovaně ovládat model oběma páčkami na vysílači současně, tedy používat všechna kormidla najednou - křidélka i směrovku, výškovku a plyn. Učím se létat blízko země, učím se číst polohu modelu ve vzduchu, učím se korekce základních akrobatických obratů, aby letadlo i když do něj drcne vzduch letělo obrat tak, jak má vypadat a aby byl v prostoru, kde má být. Prostě si létáním s ním udržuji návyky a schopnost řídit model ve všech možných polohách. A samozřejmě to je i zábava, když už jsem se to trochu naučil a pokusy o akrobacii v přízemní výšce už neznamenají bušení srdce.

Zkuste to i Vy! I když létáte s větroni nebo s nějakým Piperem převážně kolečky dolů, pořiďte si nějakou takovou akrobatickou metrovku a zkoušejte létat základní akrobatické obraty. Uvidíte po čase, jak vám půjde mnohem lépe i obyčejný přemet, který létáte s vaším modelem teď. Nebude to už jen o zatažení za výškovku a po tom děj se vůle boží, budete umět zasáhnout do řízení v každé poloze modelu v přemetu. A naučíte se spoustu dalších věcí!

(zveřejněno na stránce Co je tu nového o leteckém modelářství)