Po dlouhé době s Blaníkem nad Zálužím

Po prvním dni svátků, který u nás kompletně propršel a já ho strávil za berany Boeing 737-800/900 PMDG podporován ze všech stran halekáním, boucháním a vrtáním zedníků, kteří nám zateplují panelák, jsem byl zvědavý, jestli i druhý sváteční den dopadne stejně. Od rána je ale počasí jako vymalované a po poledni je nebe plné kumulů, čistý nezakalený vzduch a vítr jen slabý.

To je přesně to, co potřebuji pro delší dobu promýšlenou akci. Let v Blaníku, který bych nějak zdokumentoval kamerou pro kamarády. Aby viděli, jak je to krásné.

Nejblíž to mám na letiště v Mostě. Za dvacet minut už obhlížím stojánku, letištní plochu a oblohu nad letištěm. K mému zklamání nevidím žádný pohyb. První kroky vedou do hospody - centra všeho dění na všech letištích - mrtvo. Lezu do budovy vedle hangáru a jdu po hlasech. Nakonec nacházím kompetentní osobu. Vysvětluji co chci - vyhlídkový let na Blaníku cca hodinu dlouhý. Blaník je však někde vzadu v hangáru. Zaplachtovaný a zabarikádovaný několika letadly. Ale když prý hodinku počkám, tak ho připraví.

Nakonec to trvalo jen 1/2 hodiny. Odplachtovali jsme Blaníka, "můj" pilot na něm provedl předletovou prohlídku, naložili jsme padáky a za traktorem jsme Blaníka odtáhli na dráhu.

Padáky na sebe, přikurtovat se v kabině. Na druhém konci letiště už je slyšet startér vlečné (Z-142). Za minutku už roluje před nás. Zavíráme kabinu, pomocník zapojuje vlečné lano. Napnutí lana, pokyn ke startu a už to drandíme metr na zemí, zatím co vlečná ještě nabírá rychlost po zemi. Po pár metrech se zvedá taky. Pomalu se zvedáme a točíme se směrem k Mostu. Tentokrát se nesápu po řízení, ale držím v ruce kameru a snažím se zachytit krásné výhledy na Středohoří a Krušné Hory. Je opravdu krásně.

Po pěti minutách vleku mě trochu zaráží, že jsme neprolétli žádný stoupák. Přitom obloha je jak z učebnice pro plachtaře. Po 10 minutách už začínám být skeptický. Představa, že po 10 minutách vleku za nějakých šest sedm stovek budeme za 5 minut na zemi se mi nelíbí. Nakonec nás vlečná protahuje nad komíny Záluží, kde to alespoň trochu dýchá. Vypínáme se.

Jen co vlečná zmizela v hloubce pod námi, vario leze pod nulu a nějakou minutu nehodlá tuto pozici opustit. Křižujeme nad krajem, ručička výškoměru se neúprosně pohybuje doleva a nikde žádný stoupák. Nakonec nás zahraňuje slabé, ale vytrvalé stoupání. Vario nejdřív leží na nule. Po dlouhém kroužení na jednom místě se jeho ručička konečně přesunula na hodnotui 1 m/s nahoru.

Nabíráme 300 metrů výšky a nálada se nám zvedá o 100%. Jsme skoro v 900 metrech. Odkládám kameru, přebírám řízení a užívám si příjemných letových vlastností tohoto krásného stroje.

Se stoupající výškou jsou i stoupavé proudy silnější. Kroužím tu nalevo, tu napravo. Občas se přesunu přímým letem k jinénu mraku. Poočku sleduji, kde je letiště.

Ve dvoumetrových stoupácích jsme se vyšplhali až k základnám mraků v 1500 metrech, Tady už to nosí všude a i v přímém letu musím Blaníka rozjet na 110 km/h, abychom nestoupali do mraků a letěli v horizontu.

Užívám si to. Tak, jako je krásný výhled daleko do kraje, tak i mraky svými roztodivnými tvary lahodí oku.

Občas se ptám na čas, který neúprosně běží. Uběhla už hodina. Létal bych klidně ještě další hodinu, ale v peněžence mi musí ještě zbýt na benzín do auta. Rozhoduji se tedy, že se už budeme vracet na letiště.

Jako obvykle si domlouváme, že výšku utratíme nějakými akrobatickými evolucemi. Letíme nad střed letiště. Pouštím se řízení a připravuji si kameru. Přemýšlím, zda ji během vývrtky a pádů udržím v ruce. Chytám ji obouruč a lokty zapichuji do břicha. Takhle to snad půjde.

Zavíráme větrací okénka na boku kabiny, já si ještě kontroluji pásy a ještě více si je utahuji. Jdeme na to. Blaník pomalu vytrácí rychlost s nosem nad horizontem, šumění vzduchu utichá, ručička rychloměru běží k nule. Blaník se kácí nalevo, příď podá prudce dolů. Svět kolem se točí. Vzduch začíná hučet, jak rychle nabíráme rychlost během vybírání. Příď letadla míří zase nahoru. Ručička rychloměru se vrací na osmdesátku.

Uvědomuji si, že držet kameru byla docela makačka. Taky je nevětraná kabina ode mne pěkně zapařená. Ale nestačím to domyslet a už to jede znovu na druhou stranu. Příď nahoru, ztráta rychlosti, otočka, příď do země a géčka při vybírání. Následuje pád. Nohy mám vysoko nad sebou. Horizont padá někam dopředu dolů. Vzduch utichá, Blaník se na chvilku ve vzduchu zastavuje. Potom přepadá předkem dolů. Pásy se napínají, jak mě to táhne ven z kabiny a kamera chce z mých prsou odletět někam nahoru. Letíme přímo k zemi, rozjíždíme se a znova do svíčky přídí do mraků. Ale tentokrát jdeme na vrcholu stoupání přes křídlo doprava - souvrat. (kousek videa z letu je na konci)

Zase letíme "normálně". Otvíráme větrací okénka. Můj překryt se rychle odmlžuje. Stále ještě máme přebytek výšky. Rozjíždíme tedy Blaníka v prudkém klesání. Během chvilky ručička rychloměru přelézá 250-ku na konci stupnice.

Výšky stále hodně. Následují tedy ještě nějaké ostré zatáčky - spíše spirály.

Nakonec se řadíme do okruhu nad letištěm. Teď to nosí i tady a my letíme po okruhu prakticky pořád ve stejné výšce. Kochám se ještě naposledy krajinou. Nalevo Bořeň, před námi Středohoří a napravo město Most. Podvozek klapne, jak se vysouvá z trupu. Točíme poslední dvě okruhové zatáčky. Na křídlech vyskakují brzy a už se řítíme dolů na dráhu.

Podrovnání a dosednutí. Drc, drn, drn, drn, ... - kolečko podvozku se dotýká země a jeho drncání se přenáší do plechového trupu. Brždění, rychlost klesá, až se Blaník zastavuje. Křídlo klesá pomalu do trávy. Ticho.

Let trval 1 hodinu 31 minut, z toho 11 minut aerovlek. To se dozvídám, když platím v kanceláři. Krásný den, krásný let, krásný zážitek.

Zde je ukázka natočeného videa: kolmanl_info_blanikem_vyvrtky.wmv (2 minuty, cca 16MB) - vývrtky a pády.

Video bylo natočeno kamerou Canon MVX25i, nastříháno programem Windows Movie Maker. Fotky na této stránce vznikly vystřižením z komprimovaného videa (stejného, jako uvedená ukázka) také programem Windows Movie Maker. Docela to jde.

(zveřejněno na stránce Co dělám?)