První jarní házení 
Nedìle odpoledne. Vykopal jsem na zahradì velký paøez, splnil jsem tak plán a táhne mì to na louku. Nabil jsem Bravo a šel to zkusit za humna. Vzduch ale táhne pøes hory a tady na naší stranì všechno klesá. Pojedu nìkam autem!
Po krátkém pøemýšlení mi pro vítr od jihu vyšel Vršetín na druhé stranì hor.
(Seznam svahù podle smìru vìtru)
Jedu pomalu a kochám se.
Les okolo silnice je plný kytièek.
Sasanky, podléšky, bledule, úplné barevné koberce.
Už jen ta cesta je relax! 
Auto nechávám u silnice a po polòaèce stoupám nahoru na stráò. Èekal jsem vítr, ale proudìní vzduchu je na tváøi sotva cítit. Je prakticky bezvìtøí, sluníèko svítí skrz clonu vysokých mrakù a je to tak tak na trièko. První hody mi pøipomínají, že jsem ještì pøed chvilkou máchal sekerou a tak házím zlehka, všechno mì bolí. Když létám opatrnì s minimalistickými zásahy do øízení, tak se skoro držím. Mám rád tyhle slabé podmínky. Na letadle je vidìt každý sebemenší pohyb vzduchu, když letím proti svahu, mohu vteøiny pøedtím, než se výška letadla protne se stoupajícím terénem, kalkulovat otoèku od svahu. Mám rád létání nad takovouto loukou, když by tìsný let nad terénem nevyšel, jen si pro letadlo tìch sto dvìstì metrù dojdu.
Po nìjaké dobì jsem si všimnul, že zpìv skøivanù nad mou hlavou se stìhuje na rùzná místa. Zkouším letadlo házet do smìru zpìvu a ono to funguje! Ale už se nemohu ploužit po celé obloze, musím letadlo toèit na malém polomìru tam, kde vzduch malinko stoupá. Tady se projeví naplno, proè je tak super mít takto výkonný stroj. Bravo ani v hodnì sevøených otoèkách nepadá, je až neuvìøitelné, co mi letadlo dovolí. A ještì je nezáludné. S pomocí skøivanù a výkonnosti Brava jsem schopen držet se minuty v pìtadvaceti tøiceti metrech.
Hodinka utekla jako voda. Pozdravím se se zemìdìlcem, co tu na pole vedle pøijel kropit øepku nìjakou chemií, a vyrážím domù. Bylo to pøíjemné, jen škoda, že tu nebyl nìkdo z kamarádù.
(zveøejnìno na stránce Létání s Bravem)