Když v pátek po práci fouká

[9.9.2022]

Celý pátek koukám od pracovního stolu na kumuly plující po modré obloze, láká to jít ven. Po čtvrté hodině přemítám, co se sebou. A najednou na mě z telefonu vyskočí zpráva od Pavla: "fouká jz..šel bys?". Během pěti minut jsme dohodnutí, že pojedeme na Číčov. Dávám echo ještě Honzovi.

Pět křídel na svahu! Fouká méně, než jsme čekali, je to jen na takové žužlání, ale jsme šťastní, že jsme po práci venku. Příroda nám připravuje divadlo. Deset dvacet kilometrů proti větru vidíme silný déšť a v lajně severovýchod - jihozápad rostou bouřkové mraky. Modrá obloha s bílými kumuly rychle mizí a místo toho nám nad hlavou roste ocelová šeď. Ale sílí vítr a tak se nám to líbí. Občas se blýská, ale je to někde u Žatce dvacet kilometrů od nás.

Vítr zesílil, ale moc to nenosí. Udržíme se, ale na nějaké velké soubojování to není. Je to tím, že vítr nefouká stejnoměrně a před námi jsou další kopečky, které to proudění rozvlní. Místa, kde to nosí, se tak pořád stěhujou. Ale na blbnutí to stačí!

Po hodině se už ale blýská v mracích nad námi, déšť je na dosah a protože to máme z kopce dolů kus k autům, velí Pavel k ústupu. Jen to dořekl, začínají na nás padat první kapky. Slétáváme do závětří na pole za kopec, kluci si hážou letadla před sebou, já ale v tom silném dešti raději obracím vysílač vzhůru nohama a metelím k autu, mám s vodou v rádiu blbou zkušenost (Problémy s vodou). Zaklapli jsme dveře a už lítaly blesky všude okolo. To bylo tak tak!

stroje: Tomahawk NG
kamera: GoPro Hero 10 Black
misto: Číčov

(zveřejněno na stránce Sdružení letců Českého středohoří)