Kozly!

Vrátil jsem se o 40 let zpátky! Vrátil jsem se do doby, kdy jsem tady na Kozlech - správně to je vrch Číčov - řádil jako dvacetiletý s kamarádem Jirkou na strmém svahu tohoto krásného kopce. Ale popořádku!

Pavlovo kluci začali před několika dny létat na svahu. Impulzem bylo pořízení dvou Tomahawků od Hackera, se kterými jinde než na svahu lítat nejde. Vyzkoušeli jsme si dva svahy blízko domova a když to klukům šlo, dohodli jsme se, že vyrazíme na větší kopec, že pojedeme na Číčov.

Na velkém kopci ve velkém větru je to trochu jiná liga, kluci byli trochu rozklepaní, zafouknutí za kopec znamenalo neřiditelné letadlo a procházku na závětrné straně hodně dolů a daleko. I hodit to letadlo, když s ním cloumá vítr, není jednoduché. Ale záhy si prostor před svahem osedlali a začalo se LÉTAT!

Dvě a půl hodiny totálního řádění ve větru, v krásném večerním světle, ve 3D prostoru nad kopcem, desítky metrů dole pod kopcem!

Nadchlo mě, že když jsem to potopil deset metrů pod hranu, kluci letěli bez váhání za mnou. Když jsem to dotlačil až k patě kopce čtyřicet metrů dolů, kluci za mnou. Výlety stovky metrů daleko do prostoru před námi, kluci za mnou. Přemety, výkruty, zvraty, spirály. Chvílemi fičelo opravdu hodně, chvilka nepozornosti v kotrmelcích a už člověk bojoval za hranou.

Klukům to jde, i když zatím by to bez těch gumových letadel nešlo. Strávili jsme na kopci dvě a půl hodiny létání, dolů jsme slezli celí promrzlí (sluníčko svítilo, ale teplota stejně lezla z devíti stupňů níž a níž), ale nadšení! Pro kluky zážitek a ostatně i pro nás dospěláky! To je pořád stejné, jako před sto lety - vlastně jenom čtyřiceti!

Mrzí mě, že jsem se nedokázal soustředit více na fotky, podvečerní atmosféra byla opravdu kouzelná, ale omlouvá mě totální promrzlost a nasazení při létání, atmosféra mě opravdu ovládla. I když zadělaná čočka, která znehodnotila fotky v protisvětle, je hrubka.

stroje: Tomahawk NG
misto: Číčov

(zveřejněno na stránce Sdružení letců Českého středohoří)