Měření
Na dnes jsme si s Vencou domluvili létání na dopoledne. Bylo to mé přání. Chtěl jsem využít beztermické počasí k provedení měřících letů s Foxem. Sešli jsme se na letišti v deset. Když jsem odjížděl od domu a nesl poslední várku věcí do auta, přeběhla mi přes cestu černá kočka. Nejsem pověrčivý, ale nepředbíhejme.
Na letišti je opravdu bujná tráva, ale dráhy jsou čerstvě vysekané. Dáváme dohromady eroplány a jdeme na první start. Mám zapnutý Seagul Glide Variometer System, rozmyšleno jak poletím. Vzlet, táhlá zatáčka doleva, vario pípá, rychle nabírámé výšku. Vypínám se předčasně, protože se mi v jednu chvíli zdá, že i když brzdím, doháním vlečnou. Výšku mám dostatečnou a tak nasazuji na měřící průlet. Chci vyzkoušet, jak nejpomaleji mohu letět ve stabilní kluzu. Chvíli je let příliš pomalý, letadlo viditelně houpe. Přetrimovávám na trochu těžší na hlavu a pokračuji v přímém letu.
Slyším, jak vlečná klesá a nasazuje na přistání. Já stojím mimo dráhu, slyším dosednutí vlečné, potom motor náhle utichá a ozývá se jadrná kletba. Koutkem oka vidím, že vlečná leží asi na zádech a Venca něco sbírá po dráze. Něco je špatně. Za chvilku slyším Vencovo: "Tak jsme dneska dolítali"
Pokračuji dál v letu, vzhledem ke změněné situaci se snažím najít termiku, ale křižování po obloze je marné. Výška stále ubývá. Nakonec Foxe rozjíždím, nad drahou dělám přemet a jdu na přistání. Na dráze se motají lidi, hlásím tedy přistání. Když se otáčím do osy dráhy, vím už, že to nebude dobré. Velká rychlost, malá výška, na odbrždění nějakým esíčkem už není prostor. Vytahuji naplno brzdy a sleduji s obavami rychlost letu. Už proto, že na konci dráhy jsou stále lidé a mě to takto vyjde opravdu až někam za polovinu dráhy. Nakonec nezpomaluji postupným "vydojením" v letu těsně nad zemí, ale nachávám Foxe sednout na zem. Ten krátce po dosednutí dělá na velké rychlosti hodiny a prudce se zastavuje. Hned je mi jasné proč. Nepopošel jsem si při sedání k dráze a z úhlu jsem neodhadl, že nesedám v ose ale na levý okraj dráhy. A tady mě chytila vyšší tráva. Vytrestalo mě to odlomeným koncovým obloukem výškovky a ohoblovaným ostruhovým kolečkem.
Na stojánce se jdu podívat na Vencovu Extru. Dlaší vrtule v tahu a k tomu dolámané nosníky v trupu. Bude mít v dílně práci. Škoda!
Pro spravení nálady vytahuje Venca nového Iona. Nastavuje rádio a dělá zálet. Když Iona hážu, říkám si: "To je ale cihla!" Ale když ho vidím v letu, tak to klouže pěkně. A jak to pěkně sviští! Je to docela stíhačka. Na přistání nalétává Venca třikrát stále z větší dálky, než se mu podaří snížit při přiblížení rychlost.
Mám být pověrčivý nebo ne? Měla na to ta černá kočka vliv nebo ne?
(zveřejněno na stránce Létání)