Sportovní kamera jako fotografův nástroj

Kamery GoPro umožňují mimo filmování pořizovat snímky jako fotoaparát. Dá se toho využít třeba k pořizování time-lapse - příklad zde: Žívly. Přemýšlel jsem, zda by se dalo fotit za jízdy na kole a pořizovat fotky bez toho, že bych musel ujet ostatním cyklistům nebo je režírovat, což většinou na cestě odněkud někam moc nejde. Prostě jak pořizovat akční fotografii za jízdy a navíc s bonusem, že bych na fotkách byl taky.

Vyrážíme na naši tradiční cestu kolem Bezdězu a tak montuji svoji GoPro na konec teleskopické hole a hůl balím do báglu. Co to máš za tyčku? ptá se mě žena. Uvidíš! Hned jak jsem postavil smontovaná kola vedle auta, došlo mi, že nemám domyšlené, jak povezu hůlku, když nebudu zrovna fotit. Nemám ji na kole jak upevnit. Vyrážím tedy s húlkou v pravé ruce.

Kamera je nastavená aby fotila automaticky v režimu časosběr. Zkouším nastavení po jedné nebo dvou vteřinách. Kameru zapínám a vypínám tlačítky na kameře a je to trochu akrobacie.

Zkouším záběry z různých pozic. Nemám žádnou kontrolu, jak pořízené snímky dopadnou, to se dozvím až doma. Kameru strkám před sebe, vedle sebe, nahoru, dolů, po slunci, do protisvětla, fotím na slunci, fotím v lese. Problém je řízení jednou rukou. Jedeme chvilku po kamenité cestě, chvilku po asfaltu, chvilku blátem a držení jednou rukou je únavné. Po deseti kilometrech mě bolí rameno. A jízda z kopce s jen jednou rukou na brzdě je taky nic moc.

Vydržel jsem to 3/4 cesty, tedy přes 30 km. Když jsem zrovna nefotil, tak jsem měl hůlku rovnoběžně s řidítky položenou na brzdách a přidržovanou jedním dvěma prsty. Nouzovka.

Doma jsem fotky stáhl do počítače a začal prohlížet. Až teď jsem viděl, jak vypadají jednotlivé druhy záběrů.

První problém: spoustu fotek nelze použít, protože kamera se svým rytmem snímkování hrozně často trefí do okamžiku, kdy člověk mrkne nebo udělá nějaký ksicht, který normálně vidět není.

Druhý problém: občas to vyjde a vznikl by i docela zajímavý záběr, ale vše kazí ruka, která drží hůlku s kamerou. Je to nepřirozené a v záběru to ruší. Často se k tomu přidá ještě ten obličej :-)

Třetí problém: kamera snímkující po dvou vteřinách je nepohotový nástroj. Míjení jiných cyklistů, míjení zajímavých objektů okolo cesty, střídání světelných podmínek, to všechno se děje rychle a je náhoda, zda to kamer zachytí, Lepší by bylo mít na hůlce spoušť!

Loterií je taky, jak zrovna vyjde světlo. Expozičně vyjde ve složitějších podmínkách jen pár snímků. Některé záběry - třeba ty z nadhledu se ukazují jako nepoužitelné. Je to nepřirozený pohled. Záběry z boku na sebe sama jsou také o ničem. Širokoúhlý objektiv udělá z kola pode mnou pidikolečko.

Kamera na hůlce má ale nespornou výhodu v tom, že není třeba zastavit akci, stavět někde stativ. Dá se zachytit opravdu živá akce. A dají se pořídit selfie ve chvílích, kdy se někde stojí.

Pokud bych dokázal vyřešit upevnění hůlky s kamerou na kolo, byl by to zajímavý doplněk klasického fotoaparátu. Po této zkušenosti bych už byl schopen volit záběr, který bude vypadat dobře a který s velkou pravděpodobností vyjde.

Výběr pořízených fotografií je zde: F O T O G A L E R E R I E

I když jsem kameru zapínal a vypínal, vzniklo velké množství snímků. Přes dva tisíce. Je potom pracné se tím množstvím prohrabat a něco vybrat.

Trasa byla naše tradiční z Doks kolem Bezdězu: Doksy - Staré Splavy - Selská rokle - Nová Skalka - Skalka u Doks - Zbyny - Horky - Korce - Ždírec - Luka - Bezděz - Doksy.

(zveřejněno na stránce Co dělám?)