Létání
Film
11.06.2010 (na Youtube zablokovali u videa zvuk, publikoval jsem ho na Vimeu)
Sestříhal jsem film ze sobotního létání. Dělal jsem to jako experiment. Zajímalo mě, zda lze popsat prostředí jenom záběry pořízenými kamerou na modelu.
Točil jsem i "velkou" kamerou, ale záměrně jsem záběry z ruky nepoužil. Nezkoušel jsem ani "malou" kamerou točit nějaké záběry z ruky, protože to už zkoušeli jiní a ukazuje se to jako problematické. Malá kamerka se nedá v ruce udržet.
Takže tady je naše letiště pohledem kamery na modelu:
Byla to také premiéra kamery Contour HD 1080P na motoráku.
Když Václav nahodil motor velké Extry, položil jsem ruku na křídlo vedle kamery
a ruka se mi třásla jak sulc.
Nevypadalo to, že ze záběrů z motoráku něco bude.
Ale je! 
Ukazuje se, že popsat kamerou na modelu prostředí, kde se létá, lze. Vyžaduje to ale připravit se na natáčení, rozmyslet předem co a jak natočit.
Mimo jiné to vyžaduje odletět dostatečně daleko od filmovaného místa na zemi.
V tomto filmu vychází dobře záběry ze vzdálennosti 600 až 800 metrů.
Důležité je natočit dostatečně dlouhé klidné pasáže letu, aby se divák na okolí letadla mohl soustředit.
To se tento den ukázalo jako problematické, protože ve všech záběrech,
kde jsem se pokoušel zabírat město, mi model houpe (kamera na ocase, nepřetrimoval jsem model) 
Během těch několika letů jsme nabrali zase nějaké nové zkušenosti. Doufám, že je příště dokážeme využít. Ukazuje se, že to není zas tak triviální, soustředit se zároveň na létání a na filmování zároveň.
Film by měl mezi pátou a šestou minutou zkončit, takto je moc dlouhý, ale je to spíše "technické" video a tak jsem využil celých deseti minut, které YouTube umožňuje a dal do videa záběry z různých míst našeho letiště.
Film obsahuje některé faktické chyby. Za chybu prosím nepovažujte, když je model v jednom záběru po průletu v padesáti metrech a potom najednou v dalším záběru zase o sto metrů výše. Ono je dost problém, aby v záběrech navazovaly zatáčky, směry letu a podobně! Hledejte třeba takové chyby, kdy je jedna osoba jakoby na dvou místech zároveň (to je jen příklad).
Raná 15.10.2006
První pokusy o natáčení z modelu s kompaktním fotoaparátem. Na sedmikilovém Luňáku se dvě stě gramů hmostnisti fotoaparátu ([2007] Canon Ixus 800IS) prakticky neprojeví.
Jako problém se ukázalo ovládání fotoaparátu. Foťák přidělaný zadní stranou (displejem) k trupu modelu šel sice zapnout, ale po zapnutí bylo třeba foťák ještě nastavit. A to už nešlo. Znamenalo to vyndat foťák, zapnout, nastavit, vrátit do držáku a upevnit a zkontrolovat, zda natáčí. Vlečná zatím musela čekat a zdržoval jsem vlekaře i ostatní.
Záběry jsem použil do filmu z Podzimní Rané: Podzimní Raná 2006
Podzimní Raná 2006
Jak jsem to na Rané rozbil
Sobotní létání spělo pomalu ke konci, slunce nezadržitelně padalo k obzoru a já si chtěl udělat posledních několik skoků v tom krásném večerním světle.
Tomáš vyhlásil, že dnešní létání ukončíme v pět. V duchu jsem hudral, protože nejlepší světlo bude až tak ve čvrt na šest a já měl připravenou kameru na vzpěře Mírova Pipera.
Celý den jsem filmoval a ostatní létali, teď už byli všichni "vyskákaní" a fronta na vlečnou se zmenšila na jeden dva modely. Jeden start, druhý start, třetí start, přistanu a jsem ve frontě na vlečnou druhý maximálně třetí. Paráda.
Jedno přistání jsem musel posunout dál do plochy letiště a tak jsem se pro model pěkně prošel. Když jsem ho nesl zpátky na místo vzletů, volali na mě kluci: "Chceš letět? Tak dělej! Vlečná čeká jen na tebe!" Vzal jsem to tedy poklusem. Rychle položit model, rychle zapojit vlečné lanko, rychle za model a jedeme: "Můžeme?" "Jó, můžeme!" Bivoj Jirky Petránka z Vlašimi zaburácel a Luňák vystřelil dopředu tažen obří vrtulí stošedesátikubíkového motoru. Luňák trochu visí na jednu stranu, dávám kontra, abych křídla srovnal, ale vidím, jak se konec křídla přeci jen dotkne země. Ještě víc kontruji, ale to už začíná kolotoč. Konec křídla zachytává o trávu, Luňák zamete ocasem doprava, já ještě ze setrvačnosti dokončuji pokus srovnat to křidélky, ale hlava už velí: Vypnout! Než ale prst na přepínači na kniplu příkaz provede, běží čas nemilosrdně dál a stejně nemilosrdně táhne Bivoj model brázdící koncem křídla zem a postavený křídlem skoro kolmo k zemi dál za sebou. Potom už jen vidím, že je model na zádech, že z něj něco lítá a potom ticho. Vlečná mizí někde nahoře.
Cestou k modelu se snažím si vybavit, kdy jsem tam ten vypínač opravdu cvakl a bylo mi divné, že vlečná táhla model tak dlouho. A taky, že jsem ten náklon nesrovnal.
Takto pohotově situaci "nastřílel" svým Nikonem Jirka Michálek:
Když jsem ty fotky viděl, pochopil jsem, proč se to lanko uvolnilo tak pozdě. Lanko táhlo prakticky kolmo na trubku závěsu. Jinak je zajímavé to takto vidět a srovnat s vlastním prožitkem. Zajímavé je zjistit z času fotek, jak rychle se něco takového stane.
Škody nakonec nejsou tak velké. Rozbité přepážky v trupu, rozbitá a vytržená směrovka a utržená kabina. U té mě nejvíc mrzí, že se kousek průhledného překrytu tak 2 x 1 cm vyštípl a ztratil.
A proč k tomu všemu vlastně došlo? Jak jsem běžel pro model daleko do plochy a rychle ho sebral, abych nepřekážel, přecvakl jsem si o bundu, jak jsem se skláněl k zemi, přepínač výchylek. Měl jsem přepnuto na malé výchylky, které prakticky nepoužívám a které jsem si kdysi nastavil ve snaze zjistit, jak to létá, když se používají ani ne třetinové výchylky. No a jak jsem běžel na start, už jsem si vysílač nepřekontroloval. I když to je vidět na první pohled, že ta páčka je ve špatné poloze. Prostě hr, dělej, honem, už abych letěl. No a jak se model naklonil, já kontroval tak, jak jsem byl zvyklý, že to té situaci odpovídá, a to bylo málo. Křídlo kleslo až na zem a už to jelo.
Jak málo chybělo
V sobotu jsme se věnovali filmařským pokusům na našem letišti. Když jsem měl kameru přidělanou na konci křídla, zdvihl jsem při rozjezdu polovinu křídla s kamerou ze země razantněji, než bylo třeba, a škrtnul jsem křídlem o zem na druhé straně. Nechybělo moc a točil bych se křidlo, nos, ocas buch buch buch ...
Kdo to ještě nezažil, je to opravdu nepříjemná věc, která někdy dopadne dobře a někdy to končí rozbitým letadlem. Tady to dopadlo dobře, ale ještě teď mám nepříjemný pocit. Zvlášť když slyším ten zvuk zachycený kamerou, jak se křídlo boří do trávy. Letadlo vybočilo opravdu hodně, všimněte si, že je chvilku vidět Václav, který stojí v ose vzletu.
Hovořili jsme potom o tom, zda se Václav měl "odhodit". Já jsem instinktivně kontroval a ve chvíli, kdy šel model do kyvu na druhou stranu se mi podařilo ho výškovkou přizvednout. Ale na vypínač jsem pomyslel až během toho manévru. On to už je stejně pozdě, protože když ten větroň "píchne do země" ještě jinou částí, tak už ten veletoč nezachrání ani to vypnutí. Ale zachrání to vlečnou!
Je náhoda, že se podařilo něco takového nafilmovat. Můžeme se alespoň podívat, o jak rychlou záležitost jde. Je to opravdu otázka jedné vteřiny! Kdyby to dopadlo špatně, tak už ve druhé třetí vteřině se ten větroň válí na zemi nebo ho vlečná táhne na zádech. Na nějaké rozhodování o tom, zda se to vyvíjí dobře nebo špatně, prostě není čas. Je čas jen na to cvaknutí vypínače lana.
Co by se stalo kdyby mě Václav odpojil? Nic. Sednul bych ještě na dráze nebo případně za dráhu do trávy, došel bych si pro model, Václav by sednul a zkusili bychom to znova. Je to lepší varianta, než kdybych to rozštípal v kotrmelcích nebo kdybych ještě k tomu stáhnul k zemi vlečnou!
Můj závěr je: O D H O D I T L A N O !