Létání
Po dlouhé době na domácí půdě
Po dlouhé době nejedu létat někam za klukama nebo na svah,
ale chystám se na domácí letiště.
Václav vezme svoji velkou Extru
a tak budu moci vytáhnout Luňáka.
Extru jsem vybavil závěsem pro vlekání
a chtěli bychom vyzkoušet tahat s ní menší větroně.
A hlavně naposledy jsem ji proháněl někdy v listopadu, tak si to chci zase vyzkoušet.
Do auta tedy nakládám dvě letadla.
Když beru u pumpy své obvyklé dva litry benzínu,
pumpař, co mi vždycky prohlíží letadlo v autě,
je náležitě zmaten z té hromady různobarevných částí letadla. 
Letiště je zarostlé vysokou trávou, bujnou po deštivých dnech. Plocha je ale suchá a dráhy jsou čerstvě vysekané. Kamarádi se na tom tužili v týdnu. Roste to doslava z vody! Václav už je na místě a nedlouho po mně přijíždí další kluci. Nakonec je nás na stojánce dlouhá řada. Přijíždí i kolega z Modell-Flug-Sport-Club Spelle e.V. pan Ballmann, který u nás hostuje.
Dávám zase na Luňáka kameru. Je dnes docela dobrá dohlednost, tak doufám v nějaký zajímavý záběr. Ve vleku jsme s Václavem oba dost rozhození (letíme spolu po dlouhé pauze!) a hned po první zatáčce už je na letadla blbě vidět. Je "plechové" nebe, obloha přesvětlená a tak občas ztrácíme pojem o poloze letadel. I tak ale dosahujeme výšky kolem pěti set metrů.
Nahoře je silná termika. Nemusím ani kroužit. Luňák stoupá v přímém letu. Jeho silueta se během letu nad lesem za nemocnicí viditelně zmenšuje. Ve výšce kolem sedmi set metrů už ale obtížně čtu jeho polohu a tak raději utrácím výšku ve výkrutech, přemetech, zvratech, souvratech a pádech po ocase. Kamera bohužel ovlivňuje vlastnosti letadla a tak to žádná krása není.
Nejsem sám se sebou spokojen. Nic mi nevychází. Špatné rozpočty na přistání, let s kamerou bezhlavý, několikrát se přistihuji při pomalé reakci. Když mám kameru na konci křídla, tak jeden start nemohu křídlo zvednout ze země, další start si naopak druhým křídlem škrtnu o zem tak, že už to vypadá na katastrofu! Jen náhoda tomu chtěla, že divoce rozkývaný Luňák šel směrovkou srovnat.
Převádím s Luňákem i komický výstup.
Na stojánce zvedám Luňáka za ostruhu a táhnu ho pozadu po zemi ze stojánky ven.
Couvám, couvám a najednou jde noha do prázdna,
já pouštím Luňáka,
ten s žuchnutím padá do trávy a já pokračuji ve letu kamsi dozadu.
Na břiše vysílač,
takže se nemohu běhen pádu otočit na bok, tak jen instinktivně kulatím hřbet.
Ale není to nic platné, letím dál.
Stojánka je totiž z kopce.
Dopadám jak prkno, hlavou třísknu o zem a vůbec nic nechápu.
Když se sbírám na nohy, dochází mi, co se stalo.
Stojánkou napříč se táhne asi deseti centimetrová prohlubeň a do té já nacouval.
Musel to být pohled!
Ale hlavně, že se rádiu nic nestalo.
Extra nechce po přestávce nasát a tak mi Václav nabízí stříkačku s benzínem. Špricnul jsem trochu do díry karburtátoru, klepnul do vrtule a bum, hned jsem dostal přes ukazovák, jak motor kopl zpátky. Krev se rozstříkla po vrtuli a já se dávám do poskakování. Naštěsti krev rozraženým prstem odtéká a nedělá se mi štěnice. Motor hned chytá a běží jako bežel na podzim.
Dávám s Extrou jeden let. Je to o dost lepší než s Luňákem, ale i tak na sobě pozoruji drobátko pozdní reakce. Stejně jako u Luňáka mám problém z přistáváním od západu. V prosluněném vzduchu se Extra v čelním pohledu občas úplně ztrácí! Stěžovali si na to i ostatní.
Vlekání s Extrou jsme nakonec ani nezkusili. Nebyl na to moc prostor ani síly a lepší bude, když si to vyzkoušíme v klidu. Odjíždím s tím, že z několika letů s Luňákem se mi povedlo jen jediné přistání podle mých představ!
S Luňákem v Miskovicích
Když odpoledne v Miskovicích přestalo pršet, nechtěl skoro nikdo létat, protože obzor byl stále stejně černý a všichni čekali další déšť. Míra vždy ochotný vlekat už roluje na plochu a já běžím pro vysílač.
Na ploše je mokro, horizont okolo je černý. Po vzletu vlek rychle stoupá, rychleji než obvykle. V místech někde nad Miskovicemi je rozsáhlý stoupák, který zvedá obě letadla ve vleku k černým mrakům. Žlutý Piper a žlutý Luňák jsou krásně vidět a tak vypínám bez problémů ve výšce kolem šesti set metrů. Luňák v přímém letu stále stoupá a snadno nabírám další stovku metrů. Míra zatím sedá a slyším Pipera bublat na kraji dráhy. Tlačím tedy Luňáka taky dolů a zkouším nějaké evoluce.
Když se blížím zemi, tak to natáčí Vašík Kolářů a já tak získávám záznam svého blbnutí (teprve druhý!). Je to zajímavé srovnávat pocity z řízení modelu u země a videozáznam. Na videu vidím Luňáka letět rychleji, než to vnímám během letu. To ale znám. S rukama na kniplech vnímám čas jinak a je to dané větším soustředěním během letu.
Průlet na zádech se mi zdál nízký a pěkně ve stejné výšce. Na videu je vidět, že v polovině průletu zbytečně malinko odtlačím.
Ale Václav, který stál za mnou, vnímal tu směrovku také nízko nad polem stejně jako já. To je ta psychika!
Výkrut nad zemí se mi povedl a vnímání jeho výšky během řízení a realita na videu se celkem shodují. S takovýmto větroněm už bych asi níž nešel.
Do obyčejného průletu jdu s tím, že Luňáka nakloním směrem k přihlížejícím.
Normálně na to nalétávám zpoza úrovně ochranné sítě
a pak letím velký oblouček v náklonu.
Tady ale nalétávám z pozice před sítí a tak si v náklonu hlídám, abych napravou,
až prolétnu kolem středu letiště, síť netrefil.
Tentokrát jsem ustál pocit blížící se země a táhnu Luňáka pěkně nad zemí.
Až na videu vidím, jak jelo pravé křídlo opravdu těsně nad zemí
a až dodatečně se dozvídám,
že Míra čekající vedle nás s vlečnou to komentoval větou:
"To chceš rozčeřit tím křídlem tu vodu v trávě?"
Velký přemet pěkně v ose dráhy, kdy se zalomenou hlavou nahoru koukám "svému" pilotovi do očí, to je prvek, kdy člověk opravdu na kniplech cítí hmotu a energii toho letadla. Když pak model letí sestupnou část přemetu, zrychluje a já periferním pohledem kalkuluji vybrání, aby to bylo pěkně nízko, to mám rád!
Země je mojkrá a tak Luňák, který normálně výrazně brzdí ližinou na spodku trupu, tady jede klidně přes polovinu dráhy.
Závodíme s Václavem, kdo přinese Luňáka rychleji na místo startu. Zkoušel jsem s modelem v ruce i popoběhnout, ale na to nemám. Těch sedm kilo v ruce má potom za následek, že během vzletu a vleku funím jak lokomotiva
Mokro na dráze má ještě další efekt. Letadlo je zespodu celé od bláta a blátem je nahozená i kabina zevnitř.
Jak se to tam dostane nevím, protože kolečko je zakryté blatníčkem.
Poslední vlek už máme opravdu fofr. Hřmí a stěna deště je kousek před silnicí. Mám problém se z té výšky dostat dostatečně rychle dolů na zem. Rychle běžím pro model a stačím doběhnout jen k party stanu. Strkám Luňáka dovnitř na stoly a za mnou padá na zem stěna pořádného slejváku. I Míra to stihnul a Pipera zaplachtoval. Kluci díky!
Na videu stojí za povšimnutí ještě jedna věc. S Luňákem se musí do evolucí nad zemí nalétávat z velké výšky a po nějakém prvku nad zemí už je energie tak na poloviční okruh na přistání. S jinými modely si lze dovolit nad zemí dva tři prvky a ještě bezpečně uletíte celý okruh.
Skluzy
Když jsem létal na Rané na svahu, zkoušel jsem skluzy.
Skluz je let s vybočením, který se používá tehdy, když nestačí brzdy nebo jimi letadlo není vybaveno a pilot potřebuje zkrátit přiblížení na přistání, jinak by byl moc dlouhý - přeletěl by dráhu.
Pilot vyšlápne směrovku a křidélky udržuje přímý let. Trup letadla nafoukávaný zboku klade velký odpor a letadlo tak může rychleji klesat, aniž by narůstala rychlost letu.
Zkusil jsem dál od kopce plnou směrovku a křidélka kontra a ono to letělo. Dokonce v zamýšleném směru a celkem stabilně. Ale opakované pokusy už tak jednoznačné nebyly.
Je to efektní prvek, ale kupodivu ho nikdo neprovádí. A s větroněm se to těžko cvičí, protože těch startů se s velkou polomaketou moc neudělá a ještě se člověk musí trefit na posekanou dráhu.
Létal jsem na letišti Viby
8.5.2010
Konečně mi to vyšlo a jedu létat na letiště Viby! Jsou to moje první letošní aerovleky a těším se velmi. Bohužel celý týden bylo hnusně, pršelo a já se věnoval hypnotizování Medarda a žil v bláhové naději, že se to vyprší. A hle, je sobota a já jedu slunečným dnem krásným krajem kolem Koněprus.
Děly se věci
aneb A napiš tam, že to tu bylo jako ve válce!
Na akci na letišti Viby se nás sešlo docela dost. A docela dost jsme se při létání rozdováděli.
Vysekaná dráha byla dostatečně veliká a travnatý protor kolem taky.
Ale naše lenost nosit letadla dál od dráhy, občasné změny směru mírného větru,
kumulace pilotů na kraji dráhy nebo prostě to, že se na přistání najednou sešlo moc letadel,
způsobovaly občasné malé krizovky.
Občas nás letadla míjela jen o kousek,
občas se letadla k sobě na dráze přiblížila až moc.
První záběr ukazuje, jak mě Rudla Helmer "pokládá do trávy". Bohužel jsem svým "zalehnutím" způsobil výpadek kamery. Vlečná se sice zvedla už přede mnou do výšky, kdy by se stačilo přikrčit, ale velký Pionýr za ní letěl pořád ve výšce, kterou jsem vyhodnotil tak, že je lepší sebou seknout do trávy.
Na dalším záběru je vidět a slyšet, jak Šohaj míjí Luďka a ten hodnotí blízkost konce křídla, které kolem něj prosvištělo. To se stalo několika pilotům a bývá to vždy na začátku, než si všichni zvyknou na letiště a na vítr, který vane.
Na dalším záběru si všimněte, jak stín křídla Pionýra přeskočí křídlo vlečné čekající na kraji dráhy. Chyběl jen kousek a byly by třísky.
Na dalším záběru z kamery přistávajícího Luňáka na zkráceném okruhu je vidět, jak se snažím směrovkou změnit směr letu (náklonem už to nešlo, protože jsem jel skoro po zemi), potom se v zoufalství snažím letadlo na dráze přeskočit, ale rychlost na to už nestačí. Prostě řetězec špatných rozhodnutí. Tady už třísky létaly. Odnesla to náběžka a všechny náhony klapek pravého křídla. Swiftu se nestalo nic.
Potom vlečná přilétající na dráhu v příliš malé výšce na poslední chvíli uhýbá před větroněm na prahu dráhy. A hned potom si Rudla svojí vlečnou skoro ucvakne anténu vysílače. Ten záběr je točený širokoúhlým objektivem a model se zdá trochu dál, než to bylo ve skutečnosti.
A byly i různé závady, tady třeba odlétl kus potahu z nového Pionýra.
Poznámka: podtitul "A napiš tam, že to tu bylo jako ve válce!"" cituje větu Jindry Müllera.
Václave, leť blíž, ještě blíž! Tak blízko ne!
Pokud na video 2x poklepete myší, přejdete na stránku YouTube.com s tímto videem.