Létání
Až do oblak
Předpověď říká vyjasňování, ale je skoro deset a venku to vypadá pořád stejně. Jen už nemrholí. Ale hory stále není vidět a mraky se válí nízko nad zemí. Ale už mě nic neodradí a začínám nosit Luňáka a věci do auta. Jde to ztuha. Barle jsem nechal v bytě a šmajdavý se pohybuji rychlostí šneka.
V půl jedenácté jsem na letišti. Je hrozně mokro a zima. Cestou po letištní ploše jsem málem auto utopil v blátě. A kecky, jediný typ boty, který jsem dokázal na svoji zduřelou nohu natáhnout, jsou za pět minut totálně promočené.
už je na místě. Zatím, co se rozlétává s malou elektrou, já dávám dohromady Luňáka a doinstalovávám na jeho sedačku Eagle Tree.
Po jedenácté dává Vašek dohromady svoji 2.5 metrovou Extru s dvouválcem 100 ccm. Startuje na zalétávací let a hned si vybírá daň za nerozlétanost po zimě. Při přistání láme vrtuli. Nová vrtule je, ale nejde nasadit! Dvěma dírami nejdou protáhnout šrouby. Venca jede do dílny na letišti a já mezitím pomalu ale jistě promrzám. Teploměr v autě ukazuje sice 10, ale mě připadá, že je nula. Mokré nohy dělají své. A taky zjišťuji, že mě nohy po tříměsíční nečinnosti moc nenesou.
Venca se vrací, nasazuje vrtuli a ještě se prolétne. Dotankuje, děláme novou vlečnou šňůru, stěhujeme se na dráhu a chystáme náš první společný let. Domlouváme se, jak poletíme. Stálé stoupání, mírné zatáčky vždy od sebe, rozchod při problémech. Ještě domluva jak budeme sedat a jdeme na to.
Prohřátí motoru, napnutí lana, strkám špičku nohy pod křídlo. Poslední kývnutí, že jsme oba připraveni, jedeme! Motor Extry zabírá, Luňák se rozjíždí po mokré trávě, po pár metrech ho přizvedávám ze země. Ve třech čtvrtinách dráhy Venca zvedá ze země i Extru a v táhlé pravé zatáčce stoupáme směrem ke Krušným horám. Po srovnání do přímého letu letí Venca prakticky v horizontu a sestava nabírá rychlost. Nahoru, nahoru, stoupej. Vlek se zase poslušně zvedá vzhůru. Po nějakých třiceti vteřinách vypínám.
Vlek proběhl bez problémů a já si hned užívám nabyté výšky a proměňuji ji v průlet podél stojánky a přemet těsně nad zemí. Je to pro mě zázrak po tak dlouhé době letět. Navíc s Luňákem a u nás na letišti! Nikdy jsem ještě neměl s Luňákem letiště takhle pěkně jen pro sebe. Doposud jsem létal vleky jen na sletech a tam se musí dávat pozor na letadla ve vzduchu a plno lidí na zemi.
Další lety už vlékáme kam až to jde. Bohužel mraky jsou opravdu nízko a tak každé vypnutí nám vlek mizí v základně oblačnosti. Venca spěchá sednout, aby stihl koukat na můj let. Já se snažím chytit nějaké stoupání nad vodojemem a kupodivu tam chytám alespoň "nulu". Jak ale slyším zhasnout motor Extry, rozjíždím Luňáka k zemi a zkouším akrobatit. Vychutnávám si i přistávání. Na mokré trávě Luňák po zemi pěkně jede.
Celkem dáváme tuším šest vleků. Oběma se nám to líbí a kdyby bylo jen trochu lepší počasí, nemělo by to chybu. Jsou čtyři a tak končíme. Balíme.
Zajímavé je, že když vyndavám sedačku, abych rozpojil kabely od baterek, tak vidím v prolisu ližiny malý rybník. Voda! Jak se tam dostala ví čert. Nakládám do auta a už se těším, jak vše pohodím do dílny a doma si dám horký čaj.
Když se s Vencou loučím, vidím v jeho očích jiskřičky. Vypadá to, že ho to chytlo!
Dnes jsem měl možnost vyzkoušet v letadle telemetrický modul Eagle Tree.
Instalace do modelu byla jednoduchá. Zařízení je malé a tak se v kabině větroně prakticky ztrácí. Jediné, co musí být instalováno "akorát", je přijímač GPS, který musí být správně orientován a čidlo G-metru, které musí být kolmo k zemi a rovnoběžné s podélnou osou modelu. Zatím jsem nezapojoval tlakové čidlo rychloměru.
Vyzkoušel jsem rádio. Zařízení, které mám zapůjčeno, pracuje v pásmu 2.4 GHz a neshledal jsem žádný problém. Obě zařízení, můj vysílač a Eagle Treee pracují nerušeně vedle sebe.
Obsluha během létání je triviální. Před letem ze zapne napájení palubní části a pozemní krabička "monitoru". Za letu se ozývá pípání varia. Jen se opět vybila baterka pozemního monitoru. Buď to moc "žere" nebo baterky prodávané v Kauflandu stojí za prd. B je asi správně. S dosahem jsem problém neměl. Fungovalo to spolehlivě i na vzdálenost jednoho kilometru.
Doma připojuji poprvé po létání černou krabičku kablíkem USB, spouštím program Data Recorder a dávám Download from Recorder.
V okně vidím na „budících“ výšku letu, rychlost a směr letu, vario, vzdálenost od místa vzletu. Pouším záznam klávesou play. Výška se zvedá na 2 m, rychlost 4 km/hod. Nesu model na dráhu. Potom se kurs ustálil na 113. My ale první start děláme směrek k západu! Aha, že bych měl obráceně čidlo GPS? Takže platí spíše kurs 293. Čas 13:21. To už blbneme na letišti v mokrých keckách přes dvě hodiny!
Vidím i malým písmem, že GPS jela na 11 satelitů.
13:23 se konečně údaje začínají měnit. Do té doby jsem čekal, až Václav naroluje a prohřeje motor. Rychlost roste na 64 km/h (startujemem po mírném větru) a výška se začíná zvětšovat. Odlepili jsme se. Rychlost se motá kolem 80 km/hod, stoupání kmitá kolem 5 m/s. Letíme totiž po takové vlnovce. Maximální rychlost je něco přes 90. Co mě překvapuje je výška nad zemí, Za chvilku ciferník ukazuje 300 m. To byl můj odhad výšky vleku „podle oka“. Vypínali jsme se však až ve 435 merech! Však jsme doslova píchali mraky.
Potom už je v záznamu jen klesání a rychlost od 60 do 90 podle toho, co jsem zrovna prováděl. V záznamu je poznat přemet se stoupáním a klesáním kolom 10 m/s. V průletu ve 40 metrech mám rychlost 130.
Na přistání jdu 70-kou a podrovnávám kolem 50 km/h. Letadlu si sedá v rychlosti 30 km/hod.
Čas 13:27. Cca 4 minuty letu. Kurs sedí. Ukazuje to 81 a to je na východ. Opravdu jsem sedal od západu
Další let. 13:28 otočení letadla do kurzu 292. 13:28:22 start. Stoupání mezi 7 až 8 m/s. Rychlost kolem 65 km/h. S výškou přes 300 metrů roste rychlost na 90, stoupání padá pod 5 m/s. Vypínáme ve 470 metrech. 13:29:12. Vlek trval cca 50 sekund.
Mohu si zobrazit 2D GPS Data Chart, kde si mohu nechat zobrazit libovolnou kombinaci údajů:
Co jsem vyčetl ze záznamu dnešního létání?
Rychlost vleku když se hodně stoupá je mírných 65. Když je na letadla blbě vidět a vlek se rozjede, snadno se překročí stovka! Stoupání vleku se při letu na plný plyn a ustáleném stoupání blíží 10 m/s! Na klapkách jde Luňák kolem 40 km/hod. Nejvyšší rychlost vůči zemi jsem dosáhl 131 km/h. Maximální přetížení +3.5 G, -3.1 G. Můj subjektivní odhad výšky se ukázal jako hodně nepřesný. Když jsem vykládal, že jsme do 300 m, měli jsme pře 450!
Natáhl jsem si záznam také do Google Earth. Nejdál jsem letěl 900 m nad vodojemem a není problém zalétnout až nad sídliště, které s malým modelem vypadá nekonečně daleko.
Eagle Tree poprvé v letu
Probuzení
6:30. Mžourám skrz okno. Vidím šedivou plechovou oblohu. vylezám z postele a koukám na silnici za domem. Mokro!
Sakra! Přeci moje první létání skoro po čtyřech měsících neskončí na počasí. Koukám v počítači na počasí hlášené meteostanicami na západ od nás a na numerický model Medard. Vypadá to, že se to vybere, ale pohled z okna je opravdu deprimující.
Zítra první aerovlek u nás na letišti?
Na zítra jsme si s domluvili vlekání na letišti našeho klubu. Bude to zřejmě první pokus o vlek na našem letišti.
Venku teď prší a tak mám ideální příležitost připravit Luňáka. Jdu nabíjet baterky, vymetat pavouky, najít vše potřebné ...
Podzimní Raná - Sobota
Probouzím se nezvykle pozdě až v osm hodin. Je to asi tím, že tentokrát spím místo ve stanu v luxusní chatičce půjčené od kamaráda - místního plachtaře. Zatím, co ve stanu jsou ráno slyšet všichni, co už od čtyř ráno courají venku a žvaní (jak by ne, když šli spát už se slepicemi někdy v devět), tak v chatičce je naprostý klid. Až plný močový měchýř mě nutí vylézt z tepla spacáku.
Ranní polétání
Pohled z okna říká, že by počasí mohlo být minimálně podobné tomu včerejšímu. Kupodivu není mlha a tak si chystám Longshota. Vždy se našel někdo, kdo v době vstávání už létal na ploše letiště pod Ranou s nějakou elektrou. Tak já dnes po ránu ukážu ostatním, že to jde i bez té elektriky a bez vrtule!
Zkouším ještě v chatičce rádio, ale serva necuknou jak je obvyklé. Přijímač je mrtvý. Že by ty baterky byly prázdné. Mám s sebou ještě jedny větší se stejným konektorem a nabité. Ale taky nic. Ještě mě napadá krystal. Ten je sice přelepený páskou aby nevypadl, ale třeba se nějak povysunul. Ale ani manipulace s krystalem nevede k cíli.
Když beru do ruky trup, zaujalo mě, jak je špička teplá. Vytahuji baterky a ty jsou horké. Takže nějaký zkrat. Vytahuji tedy postupně serva a zkouším, kdy se to rozjede. Až když odpojím kablíky vedouci ke křidélkům, tak se rádio rozeběhlo. Takže překrocené dráty někde cestou z trupu do křídla. Hned se mi vybavila moje manipulace s modelem před odjezdem z Teplic. Longshot se už nedal do auta zasunou složený, protože trup a křídlo Luňáka zabíralo už moc místa. Odšrouboval jsem tedy křídlo, abych ho mohl natočit podél trupu. Potom jsem ještě dvakrát musel Longshota z auta vytáknout a přitom jsem zřejmě otáčrl křídlem na kablíku stále na jednu stranu. Až jsem tam něco ukroutil.
Z létání s Long Shotem tedy nebude nic 
Před desátou začínají přijíždět další účastníci akce. Tábořiště za dřevákem se postupně plní auty a okolo aut začíná hemžení.
Kluci z Lipenců připravují startoviště a stojánku.
Na place se zase setkávají lidé z různých koutů republiky.
Stojánka se rychle plní, vlekaři začínají připravovat své stroje.
Piloti se registrují, platí startovné.
Ve čtvrt na jedenáct svolává Mirek brífink, kde nás seznamuje s tím, jak a kde budeme létat.
V půl už se létá. Mraky nad námi se postupně ztrácí a objevuje se modrá obloha.
Na naše pozvání přijeli i přátelé z Německého Chemnitz.
Postupně příjíždějí a na stojánku své modely přinášejí další a další. Když vidím to množství modelů, tak mě popadá trochu pesimismus. To si moc nepolétáme. Ale vlečných je dostatek a tak s modelem ve frontě na start docela rychle postupuji.
Startovalo se ze dvou souběžných pásů umístěných na okraji dráhy aeroklubového letiště. Pro přistávání byla k dispozici celá tato dráha za vzletovým pásem. Tedy místa dost i pro méně zkušené piloty.
Sjelo se nás opravdu hodně. Ve vzduchu i na zemi bylo docela husto. Přišlo i dost diváků. Po obědě se krásně vyčasilo. Svítilo na nás sluníčko, slabý vítr, příjemná teplota.
Létání probíhalo v pohodě. Nezávodili jsme, nebylo nutné honit vteřinky. Potěšilo mě, že přijelo spoustu nových lidí se zajímavými modely.
Když chtěli kluci vyhlásit nějaký klid na oběd, nikdo nereagoval a létalo se a létalo.
Odpoledne se nám podařilo hromadné focení.
Potom se létalo vesele dál. Kluci zkusili dvouvlek a šlo jim to parádně!
Posledními ve vzduchu byli Luděk Demczak se svým osvětleným Piperem a Miroslav Nedorost s ŠK-38 s pavoučím mužem na pilotním sedadle. Ten nám z výšky kynul rukou a ze tmy na nás blikal očima. Poslední vlek dělali v 18:30 a to už pod horizontem moc vidět nebylo.
Poslední na ploše byli nakonec kluci pořadatelé, kteří byli rádi, že to mají za sebou a že to dobře dopadlo.
Já byl s letáním spokojen také. Zalétal jsem si velmi.
Fotografie z tohoto dne i ze dne předchozího si můžete prohlédnout zde: Galerie fotografií ze setkání na Rané 2007 .
Večer
Večer se už rychle smráká a i teplota padá dolů. Zatím, co my se ještě staráme o své miláčky a ukládáme je na noc do dřeváku a do hangáru, Mirek zapaluje kamna v klubovně a chystá své promítací nářadíčko.
Všechny ale zajímá hlavně pípa
Pivo ale teče pomalu, pění. Několik nás kroutí páčkou na trubce - vypadá to jako jehla na karburátoru žhavíka, tak to přece musí jít naladit! Pivo ale neteče a neteče. Fronta lidí s poloprázdnými půlitry hrozí přerůst v humanitární katastrofu.
"Pusťte si do toho taky plyn! Takle vám to nepoteče." poučuje nás Mirek a zároveň otáčí kohoutem na tlakové lahvi. A opravdu! Pivo teče.
Pojedli jsme, popili, promítli fotky z odpoledne a nějaké filmy z dřívějších akcí. Kamarádi se postupně povytráceli do svých pelechů až zbylo nejukecanější jádro, které to táhlo přes půlnoc.
