Údržba
Někdy má člověk chuť do toho kopnout
Nedalo mi to a že si Luňáka pěkně "na sucho" složím a vše ještě přezkouším. Abych si nemusel zítra nadávat, až bych na place zjistil, že něco nemám nebo jsem nedodělal.
V duchu se vracím do roku 2003, kdy jsem Luňáka poprvé v chodbě ve sklepě složil a kochal se, jaký že to je kus! Vytáhl jsem na chodbu kozu, postavil na ni trup, nasadil křídla a výškovky. Zapojil kablíky a zapnul. Vše funguje.
Chci to vše vypnout, ale nejde to. Když je to vypnuté, nebo lépe řečeno když to má bý vypnuté, tak ledky na přepínači poblikávají, přepínač pobrukuje a serva hrkají. Aha, vypámač nebo kablík. Někde je zlomený kablík. Křídla dolů, přepínač i s kabeláží ven z letadla. Myšlenka, že půjdu včas spát se rozplynula.
Když je vše venku, prohmatáváním kablíku jsem došel až k vlastnímu přepínači. Zrada je až těsně o plošáku. Je to celé zasmrštěné. Musím to rozkuchat. Jde to blbě, přepínač je titěrný, smrěťovačka je tvrdá jako šutr. Kablík je opravdu nalomený těsně u desky. Když to zkontroluji na druhé straně, tak zjišťuji, že u vypínače to je jen tak tak. Měním tedy celý kablík. I v brýlích na to moc nevidím. Vývody na plošáku jsou těsně vedle sebe. Je to spíš na lupu. Když se mi sleje cín, tak to můžu zabalit a nikam nepojedu. Ale daří se! Zaizolovat a vyzkoušet. Je to OK.
Vracím to vše do modelu a dokončuji zkoušení. Jedenáctá hodina. To toho naspím!
Najednou se přepínač baterií rozeřve, jako když má podpětí na obou akumulátorech. Z trupu to začíná smrdět. Sápu se po konektrech akumulátorů a rozpojuji je. Civím do trupu, osahávám kabeláž. Jeden z kablíků vedoucích z křídla je horký. Šlus někde v kabelu z křídla! To je nejmíň na hodinu!
Nakonec jsme to našel hned a za chvilku opravil. Protahoval jsem kablík dírou a jak jsem za něj tahal, stáhl jsem smršťovačku izolující jednotlivé žíly. Za dvacet minut je hotovo. Elektronika to přežila. Jdu spát.
Na poslední chvíli
Nemám přijímač s dostatečným počtem kanálů. Musím tak rychle něco vymyslet. Zítra chci jet na 1. setkání maket historických větroňů v Rokycanech.
Nejednodušší je dát křidýlka (klapky na konci křídla - na každém křídle jsou tři klapky) na Y-kabel. Tím ušetřím jeden vývod přijímače a prostřední klapka pravého křídla se přestěhuje dočasně na kanál 5.
Vyndavám přijímač z Extry, kabel mám v šuplíku. Zapojené to je všechno za chvilku, ale klapky jsou rozjeté, neutrály nesedí, velikosti výchylek nesedí, dvě funkce běhají opačně. Blahořečím svému Evu, že jde tak logicky nastavovat. I po letech, co jsem naposledy některé věci vymýšlel snadno přicházím, jak to vše nastavit.
Jen jedna klapka chodí divně. Když se vychyluje jako vztlaková klapka, je to OK, když dělá "butterfly", je to OK. Ale jako křidýlko chodí opačně. Sedím v dílně na židli, čumím jako puk na křídlo a není mi jasné, proč se to tak chová a jak to nastavit.
Pustil jsem se do uchycování kablíků v trupu, skočil jsem si domů na kafe a když jsem se vrátil, znova jsem si prohlédl nastavení rádia. Našel jsem to hned. Kalibrační křivka serva byla úplně nesmyslná. Vůbec nechápu, kdy jsem to takhle poondil.
Teď jdu dobíjet baterky a plánovat cestu. Sakra! Je to už od desíti a já tom mám 150 kilometrů. To nebude ráno žádné lážo plážo. To abych vstával se slepicema! A vůbec - mohu tam jet? Je to pro historiky do roku 1960. 1. let Luňáka - červen 1948. Je to dobrý!
Teď už opravdu musím
Teď už opravdu musím dodělat opravy Luňáka! Létal jsem pořád s Foxem a když jsem ho rozbil, tak zase nastalo mé motorářské období. Na Luňáka stále nebyl čas! Jestli si ale chci na podzim pořádně zasvahovat a na Rané polétat, tak musím opravy dodělat.
Nové přepážky už mám vyřezané dávno. Uspořádání vnitřku trupu mám teď jinak. Serva výškovky a směrovky umístěná za opěradlem sedačky se posunula ke dnu trupu a zlepšil se tak přístup ke šroubům přiahujícím křídla k trupu. Přijímač, který byl za sedačkou nahoře po deklíkem a který byl odsunutelný kvůli manipulaci s těmi šrouby do křídla, se přesunul na dno kabiny pod sedačku. Servo vypínání háčku bylo za palubní deskou. Teď je taky dole pod sedačkou. A Luňák bude konečně mít pilota!
Lepení přepážek jsem taky odkládal kvůli mé "nechuti" pracovat s epoxidem. Nemohu to dělat v dílně. Přepážky lepím epoxidem a spoje vždy olaminuji. Musím být venku, abych nepřišel do styku s výpary vznikajícími při míchání pryskyřice a tužidla, jinak oteču. A když jsem měl dvakrát nebo třikrát chuť to lepení provést, tak se dalo nečekaně do deště.
Včera jsem vynesl vše potřebné za dům, navlékl rukavice, rozmíchal laminovací pryskyřici a přepážky konečně zalepil. Byla to práce na půlhodinku (předtím čtvrt hodiny stříhání tkaniny a podobně). Pofukoval větřík a větral tak dokonale moje "pracoviště". Musím si jen dávat pozor, abych se někde neumatlal a abych necivěl do trupu moc zblízka. Když bylo hotovo, šel štětec, kalíšek, hadr a rukavice do popelnice, trup do dílny a já rychle pryč.
Dopadlo to dobře. Obyčejně mě už hodinu po akci začínají svědit pysky a mezi prsty na rukou. Teď nic. Druhou zkouškou je ale ořezání přesahující tkaniny, dokud je to vše ještě gumové. To dělám v dílně, protože venku už je tma. Mám sice puštěný ventilátor, ale to nic neřeší.
Ráno se budím s napětím. To už obvykle mívám oteklá víčka, pysky jak černoch a svědí mě celé tělo. Dnes nic! Dopadlo to dobře. Jdu dobrousit jehličky koukající z tkaniny a zkouším instalaci serv. Vypadá to dobře. Už chybí jen drobnosti a Luňák bude zase letuschopný!
I Luňák se dočkal
Je to neuvěřitelné, ale Luňák se v dílně válí už od jara, kdy jsem ho trochu rozkřápal u nás na letišti (Létala by i vrata od stodoly). Teď je čas na opravy a já stojím v dílně nad poloprázdným trupem (skoro všechno vypochodovalo při havárii z trupu ven) a přemýšlím, co s Luňákem provedu. Buď vyrobím přepážky stejně, jako jsem to měl předtím, nebo vymyslím něco jiného, co mi usnandní přístup do trupu.
Zajímavý je pohled do vybouraného trupu na všechen ten svinčík, co se do trupu během létání dostal
Asi určitě vymyslím uspořádání vnitřku trupu jinak. A určitě bude mít pilota! Jednou jsem létal na Rané, a když jsem v sedle přistál, přišel ke mě pán, že je pamětník a že Luňáka létal a že se mu líbilo jak s ním létám. Potom prohlížel model a povídá, že ten pilot tam opravdu chybí. Slíbil jsem, že piota určitě dodělám.
Pána jsem potkal za rok na tom samém místě. První co povídal: "A kde je ten pilot?!" Tak teď se snad už Luňák dočká
Nejvíc mě mrzí různé praskliny trupu kolem lemu kabiny. Trup je zdeformavaný a blbě se to dává dohromady tak, aby to drželo správný tvar. Uvidíme. Důležité je hlavně to, aby byl Luňák zase letuschopný. Ve vzduchu tyhle detaily stejně nejsou vidět. Milejší mi je pochvala za nějaký hezký průlet nebo povedené přistání než obdiv nad "špígl-nýgl" provedením modelu.
Vyhánění pavouků
Po dlouhé nečinnosti (svojí i modelu) musím Luňáka podrobit nejzákladnější údržbě.
Mimo otření od prachu, kontroly kabeláže, upevnění serv a podobně, mi ndává nejvíc zabrat povolený potah. Horkovzdušnou pistolí cvičím na kormidlech i na klapkách křídla. I když se mi potah daří všude vypnout, na letišti (i když je zima) se objevilo plno vrásek.