Vyvažování větroňů
Větroně se vyvažují oproti motorovým modelů jednodušeji, protože v node modelu je volný prostor.
Pro umisťování zátěže je dobré mít v nosové části přepážkou oddělený prostor, do kterého lze strkat kousky olova.
Olovo lze proti vypadnutí zajistit třeba utemováním kusem molitanu.
Otvor pro přístup k zátěži si připravte přiměřeně velký, aby jste mohli olovo také v případě potřeby odebírat. Je dobré mít s sebou na letišti pinzetu, kterou budete moci olovo vytáhnout když se kousky olova vzájemně vzpříčí.
Ve velkém trupu polomakety větroně není většinou možné zátěž jednoduše zapřít o přepážky tak jako u menšího modelu. A taky jsou hmotnosti závaží mnohonásobky množství olova v běžném modelu. Hmotnost závaží se běžně pohybuje kolem 1/2 kg, ale může být třeba 3 kg! V takových podmínkách a s takovými hmotnostmi už se nehodí postupy používané u malých modelů.
Uvolnění zátěže za letu má fatální následky. Model se stává těžko ovladatelným a většinou to končí havárií. A nemusí to být jen olovo, ale třeba těžký akumulátor. Už jsem takto "zbytečně" rozbitých větroňů viděl několik.
Při umísťování a upevňování olova nebo akumulátorů v předku trupu proto přemýšlejte.
Závaží musí být uchyceno tak, aby se nemohlo ze svého místa za letu uvolnit! Počítejte s tím, že stěny trupu se během startu a přistávání snadno deformují a přilepené závaží může "odprýsknout", počítejte s tím, že v aerovleku lanko s modelem velmi často hodně trhne. A dokonce i razantní hod modelu na svahu dokáže se špatně upevněnou zátěží pohnout.
Jednou z možností je navlečení zátěže na šrouby přilaminované k trupu.
V dřevěném modelu lze závaží ke konstruci přišroubovat. Třeba jako Jindra v Hol´s der Teufel.
Závaží se do trupu lepí a u velkých závaží je dobré závaží zevnitř přelaminovat.
Závaží, kterým model vyvažujete, musí být v modelu velmi dobře zajištěno proti pohybu! A nenechte se ukolébat myšlenkou, že teď poletíte katolicky, že nebudete dělat žádnou akrobacii, že to upevnění dovymyslíte do příště. Ono to potom ve vleku trhne, závaží se uvolní a už nebudete muset nic vymýšlet!
Když potřebujete do nosu modelu umístit hodně olova, nevejde se vám olovo nasekané na kousky. Potom je výhodné připravit si jeden kus olova, který nějak spojíte s konstrukcí modelu.
U takového kusu olova je výhodné, když má částečně tvar trupu. Při nárazu se potom setrvačné síly snáze rozloží do konstrukce trupu.
Taková zátěž potom může být do přídě modelu zalaminováína.
Já si ve svém větroni chtěl zachovat co největší volnost v umisťování zátěže. Nechtěl jsem zátěž do předku trupu zalaminovat a ani se mi z prostorových důvodů nehodilo navlečení zátěže na zalaminované šrouby. Navíc, když jsem si letadlo připravoval, nebylo už na nějaké laminování ani pomyšlení, protože nebyl čas.
Trochu z nouze jsem si vymyslel tento způsob uchycení:
Olovo je odlito do dna konzervy. Každý kotouč má cca 0.5 kg. Kotouč je kleštěmi ohnut tak, aby seděl ve špici na dně trupu. V kotouči jsou vyvrtány díry, skrz které je prostrčen ohnutý drát do kola. Olovo je vloženo do špice před přepážku. Dráty se opírají o boky trupu a nedovolí olovu se zvednout ze dna trupu. Přepážka brání vysunutí olova dozadu do trupu.
(zveřejněno na stránce Uchycení vyvažovací zátěže)