Jak málo někdy schází

Když jsem po létání na svahu slétával z úpatí Rané dolů na letiště, šel jsem po stráni dolů, ale létal za sebou stále nad svahem. Občas jsem otočkou o 360 stupňů zalétl blíže svahu abych byl stále ve svahovém proudění. Že můj odhad polohy modelu byl špatný a že jsem kvůli tomu létal zbytečně daleko od sebe jsem věděl. Ale že létám opravdu tak daleko za hranou jsem se dozvěděl až dnes od Jiřího Petránka.

On mi to říkal už tehdy večer Jindra Stejskal, ale že jsem byl až tak daleko za hranou mi došlo až teď. Model totiž nebyl z úpatí kopce vidět. Musel jsem tedy být opravdu hodně za hranou. Však ono mě to chvílemi moc nenosilo, ale přičítal jsem to slábnutí větru (dole na poli moc nefoukalo). Jak málo chybělo, aby mi model během letu proti větru zmizel za kopcem!

(zveřejněno na stránce Létání)