Není kontrola jako kontrola

Při létání se ukázalo, že provoz modelu vyžaduje více pozornosti než jsem si navykl u menších modelů.

Při prvním letu jsem si vyzkoušel nálet na přistání s naplno vytaženými vztlaky (vnitřní klapky jdou dolů 80 stupňů). Hned první se mi povedl a Luňák si rozvážně kecl do vysoké lebedy pode mnou.

Před dalším letem jsem přestavoval polohy a dráhy některých klapek (na křídle jich je šest), protože v některých polohách klapek se Luňák nakláněl na stranu. Vše jsem si přezkoušel. Při druhém startu mi gumicuk brnknul do antény vysílače. Luňák po odpoutání od gumy silně visel na levé křídlo. Musel jsem držet plná křidýlka kontra, abych náklon vyrovnal. Na křídlech jsem viděl vyklopené vztlaky a došlo mi, že se mi při tom házení přehodil přepínač letových fází. No a že ty klapky na přistání se vysouvají nějak asymetricky. Levá míň. Rychle jsem přepnul zpět a létal. Když jsem si zkusil ve výšce klapky vysunout, Luňák klonil zase doleva, ale dalo se to vyrovnat snáze, než při startu.

Po přistání jsme klapky zase kontroloval a srovnal jejich dráhy. Při třetím letu se mi zase přepínač na vysílači přepnul, ale už jsem věděl o co jde. Rychle jsem přepnul zpět a létal. Všimnul jsem si ale už během vzletu, že levá klapka se nevysouvá skoro vůbec (je to vidět i na snímku 9 výše, že je vysunutá jen klapka na pravém křídle).

Když jsem si zkusil ve výšce klapky vysunout, Luňák klonil zase doleva, ale tentokrát se to vyrovnávalo mnohem hůře. Zkusil jsem nalétávat na přistání bez vztlaků, ale to byl Luňák proklatě rychlý. Když jsem je vysunul, tak se zase nedal udržet náklon.

Nakonec jsem se rozhodl, že půjdu na přistání v pravé zatáčce v pravém náklonu se vztlakovkou vysunutou jen na tom pravém křídle. Nalétl jsem dobře, rychlost vytrácel dobře. Ale když jsem byl tak 3 m nad strání, tak se Luňák začal naklánět doleva do stráně. I když jsem dal plná křidýlka kontra, tak chudák narazil křídlem. Trup byl tak 1.5 vysoko. Byly z toho hodiny.

Příčinou problémů asi bylo, že jsem při přistání ty vztlaky vyklopené hluboko dolů těsně před dosednutím nezatáhl a asi jsem očesal převody serva. Na zemi klapka chodila, ale ve vzduchu proud vzduchu servo přetlačil. Předsvědčil jsem se na zemi. Klapka se vysouvala jak má, ale prstem s ní jde malou silou hýbat.

Jak křídlo narazilo o zem, ozval se nehezký zvuk. Normálně by takový náraz 7 kg ve směru nosníků vedl ke zlomení křídla. Ale tohle zdá se vydrželo. Výsledkem je varhánkovité ucho a polámané přepážky v trupu. Jenom.

Pro mě z toho plyne poučení, že před letem je třeba řídící plochy vyzkoušet tak, že za ně trochu vezmu.

(zveřejněno na stránce Létání)