Za objevy nových území 
Každý den jezdím do Ústí nad Labem a znám tu jen jeden svah. Nad Carrefourem. Ostuda! Dnes budu mít v Ústí chvilku pro sebe a tak jsem si naplánoval krátké létání. Na svah nad Cerrefourem to fouká moc ze západu a tak jsem se rozhodnul, že najdu nějaký nový terén.
Venku je příjemně pod mrakem. Po dnech 38 stupňových veder je dnešních 20 opravdu oáza. Doma jsem naložil Ocelota a vysílač a vyrazil směr Ústí.
Fouká čerstvý vítr od severozápadu a já se předběžně rozhodl prozkoumat terén nad Trmicemi nad starým lomem, na který každý den koukám.
Cesta z Teplic do Ústí je hrozná. 15 km jedu skoro půl hodiny. Jsem klidný řidič, ale dnes mě šnečí tempo kolony připravuje o drahocené minuty. Korunu všemu nasazuje mix s betonem postavený napříč silnice a kydající svůj obsah do jámy v příkopě. Stál jsem před ním dalších 10 minut.
Místo hodiny mi tak na hledání místa k létání zbývá půlhodinka. Protože jsem už jednou autem sjížděl serpentinami z kopce nad Trmicemi, najít silnici nahoru není pro mě problém. Nahoře při jízdě krokem vyhlížím vhodné místo ke startu a k zaparkování.
Za pět minut už koukám z horního okraje lomu do kraje.
Krátká rekognoskace terénu. Na první pohled vypadá lokalita divoce. Při bližším prozkoumání zjišťuji, že pode mnou je dostatečně hluboko svah porostlý travou a že přistání na něm nebude činit problémy. Doufám že to bude nosit a že skály vepředu nebudou generovat moc turbulence. Nechtěl bych jít pro model někam dolů. Ještě si vtloukám do hlavy, že hned vlevo nade mnou je vedení vysokého napětí a tedy že mohu létat před sebou a napravo před sebou.
Nadechuji se a vrhám Ocelota vstříc živlům. Je to jako postavit se na hráz neznámého rybníka a skočit do něj šipku. Okamžitě se chytám a Ocelot leze asi 50 metrů nade mne. Nosí to hodně. Už teď mě přepadají pochyby, zda přistání bude tak snadné, protože se budu muset tlačit proti vzestupnému proudění a to znamená velkou rychlost.
Oblétávám prostor široko daleko. Čekám někde turbulenci od strmých skal, ale vzduch je klidný. Užívám si tedy dynamického létání. Dávám si pozor na dráty nalevo. Trpká zkušenost s lanem lanovky na Donovalech mě straší ještě teď.
Dvacet minut, které mi na létání zbyly, uplynulo za chvilku. Kochám se ještě chvilku výhledem do kraje pod Krušnými Horami, na trmickou teplárnu, nově vznikající jezero za ní. Ne nadarmo je toto místo na mapě označeno jako vyhlídka. Odlétám daleko dopředu, otáčím proti svahu a ve velkém oblouku se snažím nalétnout tak, abych sedl mírně pod sebou napříč svahem. Svah však nosí opravdu hodně a tak během traverzu nabírám výšku a musím pokus opakovat. Podruhé nalétávám z větší hloubky. Přesto mě to vynáší až nad hranu a já málem trefím sám sebe. Model přistává za mnou asi 10 m daleko v trávě jak do peřin. Když jdu ale pro něj, míjím ocelový kůlek trčící ze země. Ocelot ho minul asi o metr.
Balím a spěchám pro ženu. Místo to je docela hezké. Určitě sem při příznivém větru vyrazím.
Více o místu viz Trmice.