Kluzná ložiska
Koukal jsem na rozvod a pohon parní lokomotivy. Zaujaly mě některé detaily:
Že je jedna pánev bronzová a druhá ocelová, tak to je asi proto, aby ubývala hlavně ta bronzová, která je dotlačovaná tím klínem.
Proč je zátka maznice dřevěná?
Proč olej z maznice nevyteče mezerou mezi pánvemi ven z ložiska?
Jak obsluha lokomotivy nastavovala ten klín? Podle čeho?
Milan Porkristl:
Takže můj odhad je, že pánev pravá je originál (vylitá), kdežto levá je pouze z jiné doby, z bronzu, taky vylitá kompozicí - přičemž bronz jde kompozicí vylívat líp (snáze se cínuje). Spíš bych ale tipoval pouze rozdílnou dobu - a obě budou vylité.
Dřevěný zátky jsou klasika - nevypadávají a fungují.
Olej jakž takž nevyteče hned, protože je celkem hustý. Maže se při každé zastávce (u starých lokomotiv co nemají válečková ložiska nebo centrální mazání) a navíc je v ložisku zásobní prostor (to je ta "krabice" s plechovým víkem nahoře nad čepem). Mazání je ztrátové a obecně u všech párovek obrovský problém. Ojniční a křižáková ložiska (vedení) se kontrolovaly při každém zastavení jestli nehřejou a i tak často docházelo k fatální závadě - vytavení kompozice.
Obsluha klín nenastavovala, to by dopadlo špatně. Klínem se vymezovala vůle v mezeře po protočení a došábrování (a obrobení stykové plochy). Vůle je daná rozměrem a došábrováním, obě poloviny jsou dotlačené těsně k sobě klínem.
(zveřejněno na stránce Moje otázky)