Jezero Most

Vyrazil jsem na nové místo, zkusil jsem jet na severní okraj jezera Most. Na jižní vítr by to tam podle mapy mohlo nosit. Když jsem vyjížděl z domu, svítilo slunce, slibovalo to zajímavé světelné podmínky pro filmování. Než jsem dojel na místo, natáhla se od Krušných hor deka a pod tou dekou nastalo šero. A vítr utichl. Tak je to spíš jak létání s motorákem.

Karel, který jel zrovna z práce domů, se za mnou stavil a dělal mi spottera. Abych nikoho netrefil. Silnice to je ale taková odnikud nikam a jezdí tu jen závodníci na motorkách. Ani po souběžné cyklostezce teď v týdnu nikdo nejel. Ale úsek to je přehledný a je tu dobře vidět daleko nalevo i napravo. Taky to je v ochranném pásmu letiště Most, místo, kde stojím, je něco přes tři kilometry od letiště. Jsem výškově -70 metrů pod plochou letiště, v padesáti až sto dvaceti metrech, ve kterých vrčím, jsem vlastně výškově kousek nad dráhami letiště.

Během jízdy na místo si člověk uvědomí, že je to opravdu "měsíční krajina". I z výšky to tak působí. Ještě markantnější to je, když se letí velkým letadlem z letiště Most. Z modelu, se kterým létám nízko a blízko to tak vidět není, ale z Blaníku v kroužení v tisíci metrech jsou vidět všechna ta kaliště a podivná barevná jezírka od Bíliny až po Záluží. A samozřejmě ta dvě stě metrů hluboká díra uhelného dolu Bílina.

Ale létat svah by tu šel. Když bude foukat! Jen to je jako na mnoha jiných místech. Hned vedle nás byl sloupek s nadpisem "vyhlídka", za pár let stromy přerostou horizont. Jako u mnoha jiných vyhlídek a rozhleden.

Cestou domů se mi slunce smálo do zad. Ale tak to je při každém filmování!

stroj: Lentus
místo: jezero Most
kamera: Insta360 GO 3
střih: DaVinci Resolve

(zveřejněno na stránce Lentus)