Anténa vedená ke směrovce

Nejběžnější provedení antény. Anténa je vyvedena co nejdříve z trupu ven a vedena k vrcholu směrovky.

U motorového modelu bývá přijímač uložen pod/nad křídlem. Anténa je vyvedena na hřbetu trupu za křídlem. U větroňů, které mají přijímač uložený více vepředu, se anténa vyvádí nahoře za kabinou.

Do otvoru je vhodné vložit krátký kousek bužírky a anténu protáhnout skrz tuto průchodku. Anténa se potom neláme přes hranu otvoru.

Anténa je vedena nahoru na vrchol směrovky, kde je pružně uchycena přes smyčku tenké gumy. Smyčka gumy je na vrcholu směrovky uchycena špendlíkem nebo protažena malou dírkou. Pružné uchycení oceníte ve chvíli, kdy trup o něco opřete zrovna v místě vedení antény.

Pokud anténa ještě přečnívá, nechá se přečnívající kus plandat. Někdy se vede od vrcholu směrovky na konec výškovky.

Prutová anténa

U modelů, u nichž je třeba zajistit dobrý příjem v extrémních situacích jako jsou například jety, které létají ve velkých vzdálenostech od vysílače, se používá prutová anténa.

Toto řešení je používané již mnoho let. Je to anténa z ocelové struny vetknutá většinou do hřbetu trupu. Pamatuji si tyto antény na akrobatických modelech M3 už v osmdesátých letech.  

Na snímku je prutová anténa na proudovém modelu Fokker Jana Horáka (model je na stojanu vzhůru nohama).

Hlavní část antény tvoří drát vetknutý do hřbetu trupu modelu. O jeho délku je zkráceno lanko původní antény přijímače.

Původní anténa a anténa prutová musí být spolehlivě spojeny. Na konec lanka antény se dává očko a to se přichytí k patě prutové antény šroubkem.

Prut antény se dělává lomený. Kus je svisle vzhůru, kus je v úhlu 30 - 45 stupňů.

prutová anténa na obří Z-50 Zdeňka Hůlky