Předvánoční krajina

Měsíc chrchlám, frkám, polehávám s teplotou v posteli, ale když se venku udělá pěkně, musím ven! Beru letadlo s kamerou. Startuji v mrazivém vzduchu do ticha, do bezvětří. Ven jsem vyšel v půl čtvrté, místo, kde stojím, už je ve stínu, je sedm pod nulou. Vím, že baterka v kameře v té zimě vydrží tak patnáct minut, filmovací let by tedy měl proběhnout rychleji, než obvykle. Jsem zvědav, jestli dosáhnu hranice inverze.

Asi jsem byl dost vysoko, dvakrát jsem letadlo málem ztratil. Promluvila na mě paní na koni, já na ni koukl a už jsem letadlo na obloze nenašel. Perné vteřinky. Podruhé jsem zalétl směrem na východ a tam byla vrstva mlhy vyšší, letadlo najednou v letu ode mne zmizelo za mlhou. Trvalo přes deset vteřin, než jsem letadlo mírným obloukem přivedl do místa, kde bylo opět vidět. Slyšel jsem jen zvuk motoru a silou vůle jsem se držel, abych nehrábl do řízení více ve snaze rychleji letadlo otočit k sobě. Potom už jsem se držel v místech, kde něco takového nehrozilo. Let byl příjemným zážitkem, příroda se ukázala poprvé jako zimní. Mráz, ticho, zvířata někde zalezlá, ptáci pryč. Domů jsem přišel zmrzlý, následující hodinku jsem strávil v příjemném sálání kamen. Baterka v kameře vydržela 18 minut.

(zveřejněno na stránce Co dělám)