Pilotáž vlečné 
Když jsem jel z našeho létání (27.9.2009) domů, stavil jsem se ještě v dílně na letišti. Kluci, co tu kutí na velkých letadlech nebo i poletují s malými modely nás občas pozorují, co děláme na modelářském letišti. Koukali i na to, jak s kolegou Václavem vlekáme.
A nenenechali na nás nit suchou. Proč prý tak nerealisticky stoupáme? Proč nechá Václav ve výšce vlečnou tak rozjet? Proč udělal ve výšce takovou ostrou zatáčku? Proč připustíme takové prověšení lana?
To my ale víme taky! Jen se nám nedaří letět tak, jak bychom chtěli. Ve druhé zatáčce se vždycky vlečná před větroněm propadne, motor se rozeřve a raději se vždy vypneme. A tu prudkou zatáčku doprava, to prostě vlečná sama zahne! Je to naše třetí vlekání, naše dosavadní vleky lze spočítat na prstech ruky a nejde nám to. Ono to totiž není tak jednoduché.
Při létání aerovleků překvapí začínajícího pilota vlečné jevy, které mohou přivodit až pád vlečné nebo i celého vleku. Problémům vlekání zejména těžších větroňů se věnuje následující článek Míry Nedorosta. Poučení zde najdou i ti, kteří létají s menšími vlečnýmií a tahají malé větroně.
(zveřejněno na stránce Pilotáž vlečné)