Oživení

(září 2018)

Po dvou letech mě zase popadla touha splnit si sen - postavit od píky velkého motoráka, začal jsem zase přemýšlet nad stavbou modelu Zlínky.

Vrátil jsem se ke svým výkresům, vrátil jsem se ke svým poznámkám a pouštím se zase do kreslení, před víc jak rokem jsem skončil už na začátku při vymýšlení a kreslení výškovky. Začínám mít problém s tím, že mi Rhino moc nepomáhá nad konstrukcí přemýšlet. Musím vymyslet, jak má být konstrukce výškovky řešena a musím zároveň přemýšlet, jak konstrukci výškovky ve Rhinu nakreslit. Nejde to moc dohromady, moc přemýšlení najednou.

A stále narážím na drobné chybky, které jsem v průběhu kreslení nasekal a které nedokážu zpětně opravit. Taky se občas v čarách ztrácím, i když si kusy konstrukce zneviditelňuji. Je to všechno těžší a vyžaduje to více úsílí a času, než jsem si představoval. Připadá mi, že kdybych si to čmáral na balící papír a občas něco na vyřezaných dílech předělával , že bych byl dál.

Stále intenzivněji jsem přemýšlel nad tím, že si to začnu čmárat na papír, že se vyprdnu na nějaké CADy a že se tak doberu nějakého výsledku. Moje produktivita práce ve Rhinu je opravdu bídná. Ale pořád mě pohání myšlenka, že jednou to budu řezat doma na CNCéčku, které ale zatím nemám.