První podzimní létání?

Na neděli jsme si s Tomášem domluvili sraz na letišti na devátou ráno. Před devátou ale akci odkládáme o půlhodinu kvůli neprostupné mlze. Po půlhodině se rozhoduji vyjet nahoru nad město na letiště s tím, že výš to třeba bude lepší. Ve městě je vidět 500 m, ale jak stoupám silnicí nahoru nad město, nořím se do husté mlhy. Na letišti to ale vypadá optimisticky. Půlka letiště tone v mlze a půlka s modelářskou dráhou se koupe v paprscích raního slunce.

Tomáš zase létá stylem natankovat, nahodit, do vzduchu, nechat motor trochu vychladnout a znova. Zdá se mu teplo, ale opak je pravdou. I když slunce svítí co může, moc teplo není. To jen on je rozpálený z toho létání.

Při jednom startování odchází svíčka. Tomáš dává jinou a od teď motor chytá na první až třetí protočení. Stále však zůstává problém, že motor nejde trvale na plně otevřený plyn. Možná by to chtělo zkusit lehčí vrtuli. Ale Sonic i na půl plynu stoupá až do nebes.

Jednu chvíli se na obloze v našem letovém prostoru objevují dva dravci. S větroni jsem zvyklý se s dravci po obloze honit. Ač Tomášův model ječí a prolétá kousek od ptáků, ty to nechává absolutně klidnými a nenzrušeně si krouží.

Místo v jedenáct končíme v půl jedné. S babím létem je asi konec. Mám prochladlé ruce a nohy v mokrých keckách mě zebou. Bude ještě teplo?

(zveřejněno na stránce Co dělám?)