Opravdu zimní létání
[12.12.2021]
Nedělní dopoledne, za oknem sluníčko a bílo, to láká ven!
Na řadě je Twin Star, nabito mám za půl hodiny, co jsme si s kluky dali místo srazu.
Ještě než otevřu na louce prostor pro baterku, vím, že to bude krušné. Při ranních létáních bývá bezvětří, teď u země fouká kolem tří čtyř metrů a ruce mám během chvilky promrzlé.
Než letadlo připravím, pozoruji, jak kluci poletují s Pegasusem. Bílé letadlo nad bílou krajinou osvětlené sluncem, to je čirá krása!
Odstartoval jsem, po chvilce stoupání se mi otevírá pohled dodaleka, všude bílo a modro. Krása! V těch cca sto metrech je ale o poznání větší vítr. Kochám se rozhledy z letadla, ale moje tělo, které stojí na zemi, promrzá. Libé pocity z letu pomalu přemáhá pocit bolesti zmrzlých holých prstů na vysílači i mrznoucích nohou. Jsem oblečen ne na tyto polární podmínky, ale do hospody, kam se ženou hned po létání pojedeme. Když dolétávám baterku a po přistání ji s velkými problémy odpojuji, je jasné, že už druhý let nedám. Jsem na to moc promrzlý. Kluci mezitím nabrali při přistání sníh do motoru, motor vydává zvuky traktoru a profoukávání nepomáhá. Balíme.
(zveřejněno na stránce Sdružení letců Českého středohoří)