Letiště Pisa San Giusto LIRP - hledání vyhlídky 

První den koupání v moři, kterým jsme narušili náš náročný program poznávání krás Toskánska, musel zákonitě skončit na letišti v Pise. Cestou k moři jsme projížděli těsně kolem a krátký okamžik, kdy se v mém zorném poli řidiče objevily řady vojenských C-130 Hercules a APRON všeobecného letectví, způsobil, že jsem polovinu doby u moře strávil přesvědčováním zbytku rodiny, že cestou domů musíme ještě na letiště.

Příjezd k budově letiště je snadný a dobře dostupný. Odbočka na letiště je je na úrovni města Pisa ze silnice FI-PI-LI (čtyřproudá silnice - spojující Florecii, Pisu a Livorno). Parkoviště letiště i letištní budova je těsně vedle této silnice. Parkování je samozřejmě placené.

Z budovy letiště není na letiště prakticky vidět. Měli tu vyhlídkovou terasu, ale ta je zamčená. Asi ji taky z bezpečnostních důvodů zrušili. Uvnitř budovy je čekárna, která výhled na letiště měla, ale ten je už částečně zakrytý budovami, které na letišti vyrostly později.

Pokračoval jsem tedy autem kolem budovy (terminál jsme nechali po pravé straně) letiště stále dál a kde šlo odbočit na nějakou cestu doprava, tak jsem zahnul doprava. Kolem parkovišť půjčoven aut (parkoviště jsme měli po naší pravé straně) jsme přijeli až k APRONu všeobecného letectví. Ten je obehnán nejen olotem s ostnatým drátem, ale i vysokou skleněnou stěnou. Zřejmě protihluková ochrana. Už tady se dá na stojánku pěkně koukat. A je tady cítit vůně spáleného petroleje. Když pojedete kousek dál, jsou u skleněné stěny parkovací místa, která jsou večer volná.

My jsme šli ještě dál po polní cestě až k plotu, odkud je výhled na práh dráhy 22L. Chtělo by to ale nějakou stoličku, aby byl člověk tak o metr výš. Provoz moc hustý není ale poslech zajímavý je. Chtělo by to zjistit si předem přílety a odlety.

Byli jsme na letišti už za tmy a tak jsem nedokázal bez stativu pořídit kloudnou fotku.

Letiště Pisa San Giusto LIRP z druhé strany 

Po návštěvě Pisy navrhuji cestu domů oklikou. Chci najít v polích jižně od letiště místo, kde by se dalo letiště v Pise dobře pozorovat. Letadla totiž přistávají na dráhu 04R a startují z dráhy 22L (aby nepřelétávaly město) a tak je tento konec pro pozorování zajímavější.

Zadávám tedy navigátorům cíl. Při pohledu ne teploměr, který ukazuje 33 ve stínu, se předem rodině omlouvá za to, že je v tom vedru táhnu někam do polí.

Jedeme z Pisy na jih po silnici SS1. Po levé straně necháváme vojenskou leteckou základnu a na nejbližší odbočce sjíždíme doleva po můstku přes železniční trať na úzkou okresku mezi poli vedoucí poli někam do nedohledna východním směrem. Ujedeme po ní asi kilometr, možná dva. Tuším, že jsme někde v ose drah. Vidět však nic není, protože kraj je tady absolutní placka (před Římany tady byly bažiny). Jako na zavolanou vidím odbočku doleva a asi po půlkilometru můstek přes železnici. Z toho bychom se mohli rozhlédnout. Odbočuji na úzkou cestu a mezi obilnými lány mířím směrem k můstku. Není jasné, zda tam vůbec cesta vede. Nakonec dojedeme až k němu. Vyjíždím asi šest nebo sedm metrů nahoru a najednou máme letiště před sebou jako na dlani!

Auto nechávám dole pod kopečkem. Zrovna když sjíždím dolů, vyjíždí nahoru fiatka. Za můstkem je totiž schovaná malá zemědělská usedlost. Ve zpětném zrcátku vidím, jak auto mizí za horizontem, ale za chvilku se dědek dívá zpoza roští na mostě, co tam děláme.

My se ale věnujeme pozorování letiště. Slunce opravdu praží a tak je to docela očistec. Na levé straně stojí vyrovnané řady vojenských C-130 Hercules. Uhlopříčně naproti nám jsou stání civilního letiště, ale tam nedohlédneme přes tetelící se vzduch. Jsme na místě jen asi 10 minut a už syn hlásí: "Už jedou". Skutečně je v dáli vidět, jak se po manipulační silnici podél plotu letiště blíží vojenské auto. Nechává mě to klidným, protože dole po námi je zamčená brána a pochybuji, že ji kvůli nám budou otvírat. Auto zastaví, vojáci nás chvilku pozorují a potom odjíždí.

My zatím čekáme (dlouho) nějaké letadlo. Žár slunce je opravdu nesnesitelný a tak se schováváme v troše stínu od větví keřů kolem mostu. Nakonec startuje jedno ATR a potom zase dlouho nic. Když už to vypadá na odjezd, slyšíme nad sebou Boeinga se ztaženými motory. Vybavuji si schéma přistání na letišti a je mi jasné, že ten tu bude přistávat. Boeing se skutečně někde 10 mil od nás nad mořem otáčí a jde na přistání.

Boeing skutečně sedá. Ale je bohužel na dlouho posledním letadlem.

To už i pro mě je vedro nesnesitelné a kapituluji. Jedem domů. Teším se, že si sem vyrazíme ve všední den, kdy létají vojáci s Herkulesy.