Včera pěkně foukalo. Ale taky pěkně pršelo. Na dnes je předpověď větru podobná - severozápad, ale déšť by měl být už na východě Čech. Že bych jel s Luňákem létat.
Je to sice časově našponované, ale světlo je pořád dlouho a vítr by měl být taky až do večera.
Úderem čtvrté pádím z pracoviště. Cesta domů přes město je nekonečná a stejně tak cesta přes město opačným směrem s už naloženým autem. Cesta na Ranou se ve velkém provozu vleče. Je krásný podvečer. Koukal jsem v práci na internet. Žádné deště už od západu nejdou, vítr je kolem 5 m/s ve směru 300. Ideální. Chci být na kopci dříve, než začne vítr utichat! Martin jede ještě pro kluka do Ústí. Má to delší. Jsem zvědav, kdy dorazí.
Na louku pod Ranou přijíždím po půl šesté. Nad kopcem poletují rogala a několik modelů. Na parkovišti mě vítají známí. Prý tu odpoledne pěkně dulo. Teď, když montuji Luňáka tu fouká sotva 2 m/s. Martin přijíždí deste minut po mě.
Dáváme dohromady modely a vyrážíme do sedla. Šlapu jako o život, abych byl nahoře dokud to ještě fouká. Cítím, jak jsem z Alp pěkně rozběhaný, Myslím na to, že budu muset oběhnout všechny co lítají kvůli kanálu a vylézt i úplně nahoru kde taky někdo létá. Jestli budu mít s někým shodný kanál, bidu se ještě muset střídat. A já jsem na létání tak nadržený!
V sedle se ale vše rázem vyřeší. Za prvé tu krásně pravidelně fouká kolem 7 m/s a za druhé kluci, co tu jsou, už balí. A taky ví, jaké kanály mají kluci nahoře.
Robaluji gumicuk (i když Luňák by nes šel určitě z výše položeného místa hodit) a chystám se ke startu. Nakonec se mi nabídne jeden z přítomných, že mi ho vypustí. Startuji a hned si užívám bezproblémové létání. Martin startuje chvilku po mě.
Poprvé se úplně a naprosto při létání s Luňákem uvolňuji. Mimo průletů, kdy to beru sedlem opravdu kousek od cedule "chráněné území", zkouším různé mezní stavy, různé výchylky klapek, dlouhé lety na zádech, delší střemhlavé lety. Dokonce bez problémů měním nastavení rádia vyžadující sledování displeje. I se v klidu napiju.
Kluci, co tu létali odpoledne, pomalu odchází. Moje obavy ze slábnoucího větru se nevyplnily. Fouká stále stejně. Jediné, co se mění je poloha slunce. To nám nejdříve svítilo zleva do očí, až dolezlo k mrakům na obzoru a pod obzorem je náhle tma. Ale jen do chvíle, než mě napadne sundat si sluneční brýle. To zas vidím i pod horizontem.
Normálně tady sedám hned pod sedlem do vysoké trávy mezi keři. Teď si zkouším, zda bych dokázal sednout přímo v sedle nad námi. Na plných klapkách to jde bez problémů. Dopřednou rychlost mám proti větru hodně nízkou a model stále perfektně poslouchá. Kdybych klapky kousek nad zemí nezatáhl, kecl by Luňák dva tři metry pod vrcholem sedla.
I rogalisti nad námi si užívají večerního létání. Já mám jen jediný problém. Nevzal jsem si pod bundu flísku a je mi hrozná zima. Celý vibruji, ale sedat se mi nechce. Už proto, že mi hodný Martin už sbalil gumicuk.
Po dvou hodinách létání je mi ale už taková zima, že už tu na větru nemohu vydržet. Scházíme s Martinem níž. Hned mi je lépe, protože jen o třicet čtyřicet metrů níže prakticky nefouká. I když to stále nosí, svěla valem ubývá a je třeba už myslet na přistání. Martin sedá první někde v horní části cvičné louky a baví se házení modelu a přistáváním k noze. Já zkouším letět nad předpolí směrem k letišti, zda se tam udržím. Bez problémů. A jak Luňák proti větru moc rychle neletí je vidět, že tam nahoře stále fouká. Nechávám se ještě vyhecovat rogalisty, co si dole balí nádobíčko a vystřihnu přemet, výkrut a průlet nad parkovištěm.
Otáčím nad polem slunečnic proti cvičné louce, vytahuji klapky naplno a tlačím Luňáka k zemi. Ještě si stačím všimnout odrazu měsíce v rybníku v dáli a už Luňák mizí v šeru nad loukou. Výdrž v té tmě neodhadnu a jak letím nahoru proti kopci, dochází mi dech když má Luňák ještě metr výšky. Buch. Ticho. Sedám ve 20:15.
Luňáka rozdělávám prakticky za tmy. Povídáme si přitom s Martinem, jaký to byl krásný den. Létal jsem nepřetržitě přes dvě hodiny a moc jsem si to užíval.
Poznámka: Táhl jsem z domova i na kopec foťák i kameru. Hambím se, ale nepořídil jsem ani jeden snímek, ani sekundu záběru. Omluvou mi budiž, že jsem celou dobu létal. Chtěl bych mít v očích kameru, abych sem mohl přenést ty krásné okamžiky, kdy slunce zalézalo za hory a modely se blýskaly v posledmích paprscích slunce a později když jsme létali s narudlým měsícem v pozadí oblohy.
Během létání na Rané jsem pozoroval dvě zajímavé věci.
Při točení výkrutu se nepravidelně mění úhlová rychlost otáčení podél podelné osy. Nevypadá to hezky. Jsou příčinou příliš velké výchylky křidélek? Jev pozoruji někdy i na Ocelotovi.
S čím jsem se ale setkal poprvé, je podivný zvuk při točení výkrutu. Stejný problém jako má kolega v klubu u svého motoráka. Při točení výkrutu doleva se ozve podivný zvuk jakoby od serva - mě to připomíná zvuk, kdy jsem s vláčkem TT jel co transformátor dovolil a převody v mašince kvílely. Na zemi se nic takového neděje. Zvuk je intenzivní a objeví se jen při výkrutu doleva.
předchozí stránka 
Létání │ Úplně sami na Rané