Kanonka po jedné sezóně

Kameru Canon HV40 používám už jednu sezónu a tak je čas ohlédnout se zpátky a zhodnotit svoje rozhodnutí pořídit právě tuto kameru.

Kameru jsem používal opravdu pilně, tahal ji všude sebou, natočil jsem spoustu materiálu a docela dost ho i sestříhal.

V době, kdy jsem se pro koupi kamery rozhodoval, bylo už na trhu poměrně dost kamer kartových a harddiskových. Měl jsem hranici cca 25 tisíc. Pro HV40 jsem se rozhodl v zásadě z těchto důvodů:

• Základní samozřejmě bylo, že obraz z ní lezoucí je dostatečně kvalitní a dá se s ní točit i za slabšího světla. Kamery kartové i harddiskové nahrávaly s menším datovým tokem, s vyšší kompresí a to se projevovalo sníženou kvalitu obrazu. HV40 tak tehdy byla jediná kamera mě dostupná, nejbližší další modely se stejným datovým tokem stály 50 tis. a více.
• Páska mi umožňuje natočit v terénu nebo na dovolené několik hodin záznamu, aniž bych musel přemýšlet, kam záznam překopírovat. V době, kdy jsem kameru koupil, byly velké SD karty drahé, páska s cenou 70 Kč za hodinu záznamu je nejlevnější a nejbezpečnější médium.
• Záznam je sice ukládán na pásku s velkým datovým tokem, ale v MPEG2 a tedy menší kompresí. To umožňuje záznam stříhat na normálním počítači. Kartovky ukládají v MPEG4 AVCHD, který je více komprimovaný a klade vysoké nároky na hardware počítače, aby se obrázky při stříhání plynule pohybovaly a střih byl prakticky možný.
• Měla hledáček. Bez hledáčku se nedá prakticky pracovat.
• Dalším důvodem bylo vládání tlačítky - joystickem na zadní stěně kamery. Jiné kamery měly dotykový displej nebo se muselo pro nastavení do menu. Nejde ale točit a šmátrat při tom po displeji, rozhýbe to obraz. Obecně tedy možnost alespoň základního manuálního ovládání.

Tahle hlediska výběru se mi potvrdila. V praktickém provozu se ukázala ještě jedna věc. Měl jsem původně zálusk na větší kameru, uvažoval jsem o koupi dražšího stroje z druhé ruky. Nakonec jsem zůstal u skromnější varianty HV40. Při natáčení v letadlech jsem si potom uvědomil, že bych se s větší kamerou do kabiny nevešel, že HV40 je pro tento účel dobrý kompromis.

Nad čím jsem neuvažoval, když jsem si kameru vybíral, byla možnost točit neprokládané video. Ale hned při zveřejňování prvního filmečku jsem byl nadšen tím, že proklad snímků nemusím řešit. Ten, pokud se neošetřil, tak byl třeba na YouTube nepříjemně vidět.

Ještě se vrátím k vybavení. Širokoúhlá předsádka je výborný doplněk, i když je to zase nějaký "další tisíc" k ceně kamery. Dnes si nedovedu vysvětlit, jak jsem mohl bez širokoúhlé předsádky dříve žít. A podobně to je se stativem. Stativ mi připadá pro natáčení videa v HD rozlišení ještě důležitější, než u kamer SD. HD obraz je čitelnější v detailu a každý nežádoucí pohyb kamery je více znát, je více rušivý. A podobně mikrofon, který mi umožnil natočit zvuk tam, kde ostatním jen chrastil vítr v mřížce vestavěného mikrofonu.

Kameru jsem moc nešetřil ani fyzicky. V některých situacích musela kamera snášet hrubější zacházení. Několikrát se mnou mokla, musela pracovat za vedra a za mrazu. Vydržela to všechno.

Jediné, co mě zlobilo bylo manuální ovládání ostření. Na předchozí kameře jsem měl ostřící kroužek kolem objektivu, s tím se pracovalo dobře. Tady udělali takový váleček na boku kamery a ten jsem si tedy moc neoblíbil.