Lentus v termice

Lentus

Neděle, poledne, sluníčko, bezvětří, půjdu zkusit Lentuse v termice.

Těžiště jsem posunul o půl centimetru dozadu proti doporučované poloze. Cílem je vyzkoušet si, jak se s tím krouží, jak se to dá v kroužení utahat. Alarm na teplotu jsem nastavil na 35 stupňů. To chci taky otestovat.

Je opravdu termické počasí. Teploměr v autě ukazoval 24.5, to znamená, že vzduch není přehřátý, a slabý větřík dýchá co chvíli ze všech směrů. To signalizuje, že se okolo trhají termické bubliny. Dokonce slyším, jak čertící čechrají listy blízkého lesíka.

Hned po startu, ještě než jsem stačil pomyslet jak poletím, jsem nalétl bublinu, ve které jsem začal točit nuličku a za chvilku se letadlo začalo zvedat. Kousek jsem vytočil, chvilku jsem klouzal. V deseti metrech zase ťukanec, zkouším to točit, ale už je to moc, letadlo mi upadne, přetažení. Povolit výškovku, plyn, počkat až je rychlost. Už jsem se viděl na zemi!

Další kroužení už zkouším s klapkami v poloze termika. Letadlo dobře ukazuje termiku. Strčit ho z opačného náklonu do stoupáku chvilku trvá, křídla jsou relativně těžká. Nechá si líbit i hrubější strkání do zatáčky směrovkou. Samozřejmě to není F3K, letadlo má velké setrvačné hmoty. Letadlo se mi v tom všem jeví nezáludné.

Mohl bych létat děle, ale prakticky v bezvětří je mi na vyprahlé louce opravdu vedro.

Rádio mi zahlásilo alarm na teplotu. Sednul jsem, teploměr ukazoval 37. Alarm jsem zvedl na 40. Doma jsem z logu vyčetl maximální teplotu 38.

Z logu jsem taky vyčetl, že stoupáky byly od 2 do 2.5 m/s. K tomu mám ještě poznámku. I ve sto metrech poznám očima, že letadlo nalétlo stoupák dříve, než se ozve vario. Všechny tyhle systémy skrz telemetrii vysílače jsou pomalé. Jediné, co fungovalo okamžitě, byl SkyAssistant polské firmy PitLab!

stroj: Lentus
kamera: Insta360 GO 3
střih: DaVinci Resolve

Navečer trochu adrenalinu

Lentus

Fouká mírný severozápad, tak mě napadlo dát si s Lentusem navečer trochu adrenalinu. Pojedu na Čerťák! Viz mapy.cz

Foukalo do 5 m/s a svah nosil bezpečně všude. To se ukázalo jako problém, protože udržet se v menší výšce znamenalo tlačit a tlačit. Kamera zachytila kňouravý vzduch, ale na zemi bylo slyšet skoro nepřetržité svištění. Když jsem přijel asi v šest na místo, odstartoval poslední padáčkář a vydal se za ostatními směr Ústí nad Labem. Další padáky byly napravo proti proudu. Nad startovištěm jsem tedy měl volný prostor. Občas se některý z padáčkářů přiblížil, v záběrech se občas padák mihne, ale létali o hodně výš než já.

S postupujícím časem se slunce sunulo nejen dolů k obzoru, ale posouvalo se pořád doprava, až bylo přesně v místě, odkud jsem chtěl nalétávat na přistání. To byl problém! Za hranou a proti větru se dalo na brzdách dobře klesat a při prvním přistání to krásně zafungovalo. Druhé přistání už byl zápas. Dozadu za hranu už jsem nemohl, tam byla stěna oslepujícího světla, a nad hranou bokem na vítr mělo letadlo i s vytaženými brzdami natlačené na přistání pořád velkou rychlost. A ten pruh, do kterého jsem potřeboval sednout je mezi stromy jen 50 metrů široký. Do toho se nevejdu.

Nakonec jsem si vymyslel, že sednu po větru. Za hranou bylo skoro bezvětří a když rychle shora propadnu větrem a turbulencí na hraně, tak to nějak nad křovím na brzdách utočím. V rezervě jsem měl motor, kterým bych letadlo při ztrátě vztlaku z pádu vytáhl. Dopadlo to dobře. Ale bušilo mi!

Z logu jsem vyčetl, že letadlo i ve 150 metrech nad místem startu stoupalo stabilních 5 m/s.

stroj: Lentus
místo: Čerťák
kamera: Insta360 GO 3
střih: DaVinci Resolve