Trénink

Zítra ráno jdu na První srovnávací soutěž socialistických zemí RCEV (Modelpark Suché). Využívám zbytek dne po příjezdu z Prahy a místo večeře jdu za humna polétat s Tilií.

Poslední létání jsem vůbec nedával přistání, pokaždé jsme byl krátký, kluci se mi na louce chechtali. Letadlo na velkých klapkách opravdu hodně zabrzdí a musím si vyzkoušet nálet na přistání se změnou nastavení klapek, abych se dokázal v případě potřeby prodloužit.

Je večer po západu slunce, fouká z hor, tedy to tady splachuje, ale vítr je naprosto stejnoměrný, bez turbulence a tak mám příležitost vyzkoušet si různé letové režimy.

Jedním z nich je stoupání do maximální možné výšky. Tilie leze na plný plyn strmě nahoru a při minulém létání jsem měl problém s tím, že se mi model ve větší výšce ztratil, protože jsem na něj koukal zespoda přesně v ose trupu. Zkoušel jsem si tedy taktiku stoupání, abych viděl pruhovaný spodek křídel. Dosahoval jsem výšek kolem 280 metrů.

Další režim, který jsem potřeboval zkusit je let proti větru. Model se při tom docela rozjede a i z velké výšky je slyšet hvízdání. Jsem opatrný při vybírání, nemám zkušenost, co takový model vydrží, nerad bych to tady ve vzduchu rozlámal. Je to lehouš, rychlost proti větru není závratná, zatím si nedovedu představit návrat k místu vzletu v nějakém silnějším větru.

A nakonec taky přichází řada na vyzkoušení strmého sestupu. To se ukazuje jako nejjednodušší vytáhnout plné klapky a přetlačit model do skoro střemhlavého letu. Odpor klapek drží rychlost na stálé hodnotě, dovedu si představit takové klesání i v turbulentním vzduchu.

Domů táhnu skoro za tmy. Přistání jsem si vylepšil. To jsem zvědav, jak zítra dopadnu!

(zveřejněno na stránce Létání s Tilií)