Zálet

Vrátil jsem se z lyží a doma je jaro! Den jako stvořený pro zálet Tilie. Lítá to pěkně!

Vhodnou louku mám minutu chůze od prahu domu, počasí se zdá příhodné a tak hurá do bot, vysílač na krk a jdeme na to. Těžiště mi vyšlo s baterkou 850 mAh akorát, s výchylkami křidélek, klapek a kormidel jsem si hlavu zatím moc nelámal. Jen mám vše srovnané v nule, na křidélkách diferenciaci, klapky vysouvám přepínačem letových režimů.

Fouká do třech metrů proti horám. Pro jistotu lezu za elektrický ohradník, abych to neházel ze silnice, jsem tak na pastvině na mírném svahu. Zapínám motor na půl plynu a odhazuji model. Leze poslušně proti větru pod úhlem nějakých dvacet stupňů. Když ještě přidám, leze model hodně strmě nahoru. Po vypnutí motoru pokračuje model přebytkem rychlosti ještě kus nahoru. Na lehoučký model nečekaná dynamika. Následuje kluz a hned vidím problém. Vrtule se stále točí, nenastavil jsem brzdu. I tak dokážu točit stoupáky, které se tvoří na hraně lesa, a okouším, jak se s modelem pěkně točí. Ušaté éro jde směrovkou razantně strčit do stoupáku a ani při hodně utažené zatáčce nemá snahu "upadnout", dá se s Tilií točit opravdu na pětníku.

Po patnácti minutách jdu domů nastudovat a nastavit brzdu motoru a zase běžím ven. Model se zabržděným motorem a sklopenou vrtulí klouže o poznání lépe. Pouštím se do větších výšek, vytočím jednu chvíli přes 250 metrů. Líbí se mi černé pruhy na spodku křídla, jsou dobře vidět. Je-li ale model čumákem ke mě, dokonale na obloze mizí. Když model stále stoupá, vytahuji plné klapky a tlačím ho dolů. Model je dost daleko ode mne a tak jsem opatrný, na tu dálku se rychlost blbě odhaduje.

Zkouším si proto klesání na plných klapkách v malých výškách a je to v pohodě. Na klapkách se i pěkně sedá do ruky. Letadlo za slabého protivětru do ruky dosedne s minimální dopřednou rychlostí jak peříčko a je na plných klapkách i dobře ovladatelné, klapky se dají vytáhnout už při letu po větru a během otočky proti větru nehrozí, že by turbulence a vítr vyhodily letadlo ze směru, jak se mi to někdy stane u házedla.

Vypotřeboval jsem minutu chodu motoru a je z toho hodina kroužení nad vesnicí ve směsici svahu a termiky, kroužení pět metrů nad loukou i vysoko nad lesem. Po hodině je mi zima, šel jsem ven jen v tom, v čem jsem byl v dílně a vzduch má jen jedenáct stupňů. Na závěr si dávám tři sednutí do ruky a jdu se ohřát.

Občas foukalo přes hory, dole u země mě vítr taky dost honil, Tilie při své velikosti nereaguje tak ostře třeba jako házedlo, nízko nad zemí se musí trošičku předvídat. Taky jsem musel dávat pozor, abych letadlo nepověsil na stromy okolo, letadlo je velké a klame, vypadá blíž než je. Poletování se mi moc líbilo. Tilie se ukázala jako příjemný nástroj, který si nechá hodně líbit, překvapilo mě, jak hodně se nechá v kroužení utáhnout, překvapila mě směrovka svojí účinností. Těším se na louku do termiky.

(zveřejněno na stránce Létání s Tilií)