Ty pánve zřejmě nejsou ze stejné doby - úplně v začátcích se používal monoblok bronzu, pak se obecně přešlo na bronz vylitý kompozicí, pak ocelové pánve vylité kompozicí (z důvodů ceny a vyšších parametrů) - to je ta pravá pánev. Čep neběhá po oceli, ale po kompozici (v oceli by se to okamžitě zadřelo, čepy jsou měkké).

Takže můj odhad je, že pánev pravá je originál (vylitá), kdežto levá je pouze z jiné doby, z bronzu, taky vylitá kompozicí - přičemž bronz jde kompozicí vylívat líp (snáze se cínuje). Spíš bych ale tipoval pouze rozdílnou dobu - a obě budou vylité.

Dřevěný zátky jsou klasika - nevypadávají a fungují.

Olej jakž takž nevyteče hned, protože je celkem hustý. Maže se při každé zastávce (u starých lokomotiv co nemají válečková ložiska nebo centrální mazání) a navíc je v ložisku zásobní prostor (to je ta "krabice" s plechovým víkem nahoře nad čepem). Mazání je ztrátové a obecně u všech párovek obrovský problém. Ojniční a křižáková ložiska (vedení) se kontrolovaly při každém zastavení jestli nehřejou a i tak často docházelo k fatální závadě - vytavení kompozice.

Obsluha klín nenastavovala, to by dopadlo špatně. Klínem se vymezovala vůle v mezeře po protočení a došábrování (a obrobení stykové plochy). Vůle je daná rozměrem a došábrováním, obě poloviny jsou dotlačené těsně k sobě klínem.