Poprvé na novém kopci, poprvé na kopci 
Domluvili jsem si na dnes létání na Holém vrchu u Sutomi.
Nikdy jsem na tomto kopci nelétal a kluci nikdy nelétali na svahu. Dobrodružství pro všechny. 
Původně jsme plánovali jet na Ranou, kde by si kluci vyzkoušeli na cvičné louce nad letištěm létání na svahu. Vítr ale foukal stále po kopci a tak Honza navrhl jet na tenhle kopec nad Sutomí. Máme to všichni tři kousek.
Dopoledne bylo slunečno, po obědě už předpověď dávala přeháňky. Když jsem se vydrápali na kopec, bylo už zataženo. Foukalo ale od jihozápadu jak jsme předpokládali. Hodil jsem Long Shota do vzduchu jako první. Svah nosil až daleko vepředu nad vesnicí, ale pro lehounké házedlo je vítr docela silný. Sice mohu akrobatit dle libosti, ale letadlo ve vzduchu nehezky poskakuje, chtělo by to nějakou přítěž.
Po mě to postupně zkouší kluci. Jejich modely letí mnohem klidněji, je to úplně jiná váhová kategorie. Je to pro ně těžké, fouká docela dost a terén je tu pro začátečníka těžký. Několikrát je vítr zažene až za hranu, ale protože mají motor, dostávají se ze svízelné situace silou motoru. Všude okolo jsou rozsáhlá křoviska a les a spadnout někde za hranou by nebylo dobré. Oba jsou ale schopni letět proti sobě a tak se vždy rychle dostanou na návětrnou stranu.
Stres nastane až když se rozhodnou přistát. I natlačené letadlo nechce moc klesat, předpolí s převýšením přes sto metrů nosí opravdu daleko. Dobře si pamatuji, co jsem prožíval před lety, když jsem takto na svahu poprvé přistával. Snažím se napovídat, kluci ale mají na sednutí nějaké tři vteřiny položit letadlo do trávy před námi. Moc prostoru tu není! Sice mohou pokus o nalétnutí přistání opakovat třeba stokrát, ale to zase stoupá nervozita. Když je vítr zažene za hranu, odkud se musí pracně protloukat dopředu, tak i já prožívám jejich nervy. Nakonec sedají tam, kam si naplánovali.
Mezitím se na nás z dálky ženou závoje deště. To nejhorší jde naštěstí vpravo a vlevo, takže jsme po dešti jenom mírně navlhlí. Mě straší hromy a blesky v mracích kousek za námi. Studuji radar, ten ukazuje, že dešťové mraky za chvilku přejdou. S dešťovými mraky ale prakticky ustává i vítr. Chvilku jsem schopen se ve slabém větru vozit jen já s lehounkým Long Shotem, nakone ale končím deset metrů pod hranou. Kluci dál poletují za pomoci motoru.
Létáme už všichni tři najednou a po dvou hodinách mi připadá, že klesá soustředění.
V jednu chvíli chci říct, že bychom měli v nejlepším přestat. Několikrát nebylo daleko od střetu modelů.
Létání nakonec ukončil Pavel, když se ozvalo jeho: "Jéé, ja myslel, že jsem blíž!"
A jeho letadlo se houpalo v koruně stromu pod svahem.
Poslední akcí tak bylo třesení stromem.
Premiéra na svahu byla úspěšná, do aut všichni nakládáme nepoškozené modely.
Filmeček: Létání nad Sutomí
(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)