Vzpomínka na Amigo

Při povídání na letišti jsme vzpomínali na staré časy a mě se vybavil v paměti větroň Amigo od Graupnera.

Tak jako dnes je značka Multiplex etalonem kvality stavebnic modelů z EPP, tenkrát před třiceti lety to byl Graupner v klasických stavebnicích, stavebnicích, kterým dneska říkáme rozsyp.

Já jsem ho neměl, ale v našem klubu ho létalo několik lidí. Některé exempláře byly postaveny z Graupnerovy stavebnice, některé byly postaveny podle plánu z této stavebnice. Dvoumetrový kilový stroj (zatížení cca 27 g/m2) dobře létal, létali jsme s ním na louce v termice z gumicuku i jsme ho házeli a létali na svahu.

Já ho mám spojený nejvíce se vzpomínkou, kdy jsme v létě seděli na jihovýchodním úbočí velké boule na Rané, nefoukal skoro vítr a proti kopci se nasouvaly chuchvalce mlhy. Shora mlhou prosvítalo slunce, dopředu bylo vidět tak padesát metrů. Vítr byl pro nás příliš slabý, jen Pavel se zvedl a hodil své Amigo proti mlze. Větroň se i v tom slabém proudění držel, nestoupal, ale ani neklesal. Ve velké opatrné zatáčce nám na chvilku zmizel v mlze, aby se za vteřinu dvě vynořil nosem proti kopci. Pavel dotočil kroužek a poslal Amigo do dalšího kroužku. Mlha mezitím zahustila prostor před kopcem, model našim zrakům zmizel dříve, než jsme čekali, a někde v tom bílém před námi pokračoval ve velké ploché zatáčce. Objevil se až po pěti šesti vteřinách a pro nás všechny a hlavně pro Pavla to byla věčnost. Pavel se tak v mírném vánku trpělivou opatrnou pilotáží udržel nějaké dvě minuty a pro nás všechny to byl zážitek a Pavel hrdina. Bylo to možné mimo jiné díky tomu, že model měl přijemné letové vlastnosti a zatáčku uměl letět pěkně ustálenou. To byla vlastnost i jiných Graupnerových konstrukcí.

Létání do mlhy nebo do tmy se později stalo naší oblíbenou klubovou zábavou

(zveřejněno na stránce Co dělám?)