Po dlouhé době na domácí půdě 
Po dlouhé době nejedu létat někam za klukama nebo na svah,
ale chystám se na domácí letiště.
Václav vezme svoji velkou Extru
a tak budu moci vytáhnout Luňáka.
Extru jsem vybavil závěsem pro vlekání
a chtěli bychom vyzkoušet tahat s ní menší větroně.
A hlavně naposledy jsem ji proháněl někdy v listopadu, tak si to chci zase vyzkoušet.
Do auta tedy nakládám dvě letadla.
Když beru u pumpy své obvyklé dva litry benzínu,
pumpař, co mi vždycky prohlíží letadlo v autě,
je náležitě zmaten z té hromady různobarevných částí letadla. 
Letiště je zarostlé vysokou trávou, bujnou po deštivých dnech. Plocha je ale suchá a dráhy jsou čerstvě vysekané. Kamarádi se na tom tužili v týdnu. Roste to doslava z vody! Václav už je na místě a nedlouho po mně přijíždí další kluci. Nakonec je nás na stojánce dlouhá řada. Přijíždí i kolega z Modell-Flug-Sport-Club Spelle e.V. pan Ballmann, který u nás hostuje.
Dávám zase na Luňáka kameru. Je dnes docela dobrá dohlednost, tak doufám v nějaký zajímavý záběr. Ve vleku jsme s Václavem oba dost rozhození (letíme spolu po dlouhé pauze!) a hned po první zatáčce už je na letadla blbě vidět. Je "plechové" nebe, obloha přesvětlená a tak občas ztrácíme pojem o poloze letadel. I tak ale dosahujeme výšky kolem pěti set metrů.
Nahoře je silná termika. Nemusím ani kroužit. Luňák stoupá v přímém letu. Jeho silueta se během letu nad lesem za nemocnicí viditelně zmenšuje. Ve výšce kolem sedmi set metrů už ale obtížně čtu jeho polohu a tak raději utrácím výšku ve výkrutech, přemetech, zvratech, souvratech a pádech po ocase. Kamera bohužel ovlivňuje vlastnosti letadla a tak to žádná krása není.
Nejsem sám se sebou spokojen. Nic mi nevychází. Špatné rozpočty na přistání, let s kamerou bezhlavý, několikrát se přistihuji při pomalé reakci. Když mám kameru na konci křídla, tak jeden start nemohu křídlo zvednout ze země, další start si naopak druhým křídlem škrtnu o zem tak, že už to vypadá na katastrofu! Jen náhoda tomu chtěla, že divoce rozkývaný Luňák šel směrovkou srovnat.
Převádím s Luňákem i komický výstup.
Na stojánce zvedám Luňáka za ostruhu a táhnu ho pozadu po zemi ze stojánky ven.
Couvám, couvám a najednou jde noha do prázdna,
já pouštím Luňáka,
ten s žuchnutím padá do trávy a já pokračuji ve letu kamsi dozadu.
Na břiše vysílač,
takže se nemohu běhen pádu otočit na bok, tak jen instinktivně kulatím hřbet.
Ale není to nic platné, letím dál.
Stojánka je totiž z kopce.
Dopadám jak prkno, hlavou třísknu o zem a vůbec nic nechápu.
Když se sbírám na nohy, dochází mi, co se stalo.
Stojánkou napříč se táhne asi deseti centimetrová prohlubeň a do té já nacouval.
Musel to být pohled!
Ale hlavně, že se rádiu nic nestalo.
Extra nechce po přestávce nasát a tak mi Václav nabízí stříkačku s benzínem. Špricnul jsem trochu do díry karburtátoru, klepnul do vrtule a bum, hned jsem dostal přes ukazovák, jak motor kopl zpátky. Krev se rozstříkla po vrtuli a já se dávám do poskakování. Naštěsti krev rozraženým prstem odtéká a nedělá se mi štěnice. Motor hned chytá a běží jako bežel na podzim.
Dávám s Extrou jeden let. Je to o dost lepší než s Luňákem, ale i tak na sobě pozoruji drobátko pozdní reakce. Stejně jako u Luňáka mám problém z přistáváním od západu. V prosluněném vzduchu se Extra v čelním pohledu občas úplně ztrácí! Stěžovali si na to i ostatní.
Vlekání s Extrou jsme nakonec ani nezkusili. Nebyl na to moc prostor ani síly a lepší bude, když si to vyzkoušíme v klidu. Odjíždím s tím, že z několika letů s Luňákem se mi povedlo jen jediné přistání podle mých představ!
(zveřejněno na stránce Létání)