¦ stuktura sekcí ¦ Kontakt ¦ Hledat image

Létal jsem na letišti Viby stďż˝lďż˝ odkaz / permalink

19.5.2010

8.5.2010

Konečně mi to vyšlo a jedu létat na letiště Viby! Jsou to moje první letošní aerovleky a těším se velmi. Bohužel celý týden bylo hnusně, pršelo a já se věnoval hypnotizování Medarda a žil v bláhové naději, že se to vyprší. A hle, je sobota a já jedu slunečným dnem krásným krajem kolem Koněprus.

image
kliknutím zvětšíte
Ve Vibech jsem dal kameru na směrovku. Těžiště šlo dozadu, ale letělo to dobře. Jen ve vleku Luňáček dělal takové žabky. Potom už jsem si to hlídal. Jediná podstatná změna v řízení byla, že když jsem se ze čtvrté zatáčky rovnal do směru dráhy, tak jsem musel dost potlačit, protože to hrozně vyplavalo. Když jsem dával kameru na konec křídla, tak jsem měl pět kibiců. Jeden říkal, že to ta páska neudrží, že tu kameru ztratím, druhý, že to nemá koukat na předek modelu, ale pěkně do směru letu. Že prý bude pěkně vidět, jak to letí, že tak jak to dávám, že je nanic. No a ti zbylí tři mě přesvědčovali, že musím dát závaží na druhý konec křídla. Jeden z nich měl dokonce teorii, že to bude bez toho závaží dělat výkruty :-) Fyzici! Odbyl jsem je, že když může sedět na Blaníku maník na křídle, tak já tam můžu mít tu kameru. Skoro to nebylo znát. V přímém letu to malinko pomalu padalo na to křídlo s kamerou. Jen v lopasu jsem musel dost korigovat křidélky, tam už ta odstředivá síla znát byla. Bohužel tam nebyl nikdo odvážný, kdo by se pokusil letět se mnou ve formaci. Z těch dvaceti nebo dvacetipěti pilotů jen dva střihli průlet a jeden udělal výkrut. Ale vysoko. Ostatní lítali pod mrakama :-) Chtěl jsem zkusit letět za někým s mírným bočním rozestupem. To se ale dá trefit, jen když jsou ty modely dostatečně blízko. Povedl se mi pěkný průlrt nad dráhou. Pěkně rovně, bez vlnek, sto padesát dvě stě metrů přes celé letiště něco mezi dvěma až třemi metry (ono se to v tom tranzu blbě odhaduje). Na dráze ležely modely a tak jsem se těšil, jaký to bude pěkný záběr. Doma ale zklamání. Vůbec není poznat ta nízkost, protože kamera jak čumí dopředu, tak je ta zem "mimo pozornost". Potvrzuje se, že se to musí letět zvlášť, s kamerou nastavenou jako když pilot pozoruje tu zem se zakloněnou klavou. Celý to kouzlo těch videí je v tom, že se setříhají vhodné záběry z více letů. Kluci tam měli na Swiftovi kamerku, jejíž objem je asi tisícina té mé kamery. Bylo to asi jako když ulomíš 4 cm dřevěné tužky. Stáli jsme na startu vedle sebe a vypadalo to komicky. Já na mém malém letadle velkou kameru a oni na velkém (pětimetrový nebo pěti a půl metrový Swift je opravdu obr) pidikamerku. Výsledek je ale tristní: http://www.youtube.com/watch?v=tWmwFKtokwM http://www.youtube.com/watch?v=rH6MI1GtZCs Takže se těším, až spolu pojedeme na svah, na Ranou. Když by se podařil vítr a zároveň světlo, mohli bychom kameru prostřídat na modelech a zkusit nějaké synchronní lety. Doufám, že zmáknu opravu Luňáka brzy. Letos ale snad vítr o víkendu ještě nebyl!

Děly se věci stďż˝lďż˝ odkaz / permalink

13.5.2010

aneb A napiš tam, že to tu bylo jako ve válce!

Na akci na letišti Viby se nás sešlo docela dost. A docela dost jsme se při létání rozdováděli.

Vysekaná dráha byla dostatečně veliká a travnatý protor kolem taky. Ale naše lenost nosit letadla dál od dráhy, občasné změny směru mírného větru, kumulace pilotů na kraji dráhy nebo prostě to, že se na přistání najednou sešlo moc letadel, způsobovaly občasné malé krizovky. Občas nás letadla míjela jen o kousek, občas se letadla k sobě na dráze přiblížila až moc. image

První záběr ukazuje, jak mě Rudla Helmer "pokládá do trávy". Bohužel jsem svým "zalehnutím" způsobil výpadek kamery. Vlečná se sice zvedla už přede mnou do výšky, kdy by se stačilo přikrčit, ale velký Pionýr za ní letěl pořád ve výšce, kterou jsem vyhodnotil tak, že je lepší sebou seknout do trávy.

Na dalším záběru je vidět a slyšet, jak Šohaj míjí Luďka a ten hodnotí blízkost konce křídla, které kolem něj prosvištělo. To se stalo několika pilotům a bývá to vždy na začátku, než si všichni zvyknou na letiště a na vítr, který vane.

Na dalším záběru si všimněte, jak stín křídla Pionýra přeskočí křídlo vlečné čekající na kraji dráhy. Chyběl jen kousek a byly by třísky.

Na dalším záběru z kamery přistávajícího Luňáka na zkráceném okruhu je vidět, jak se snažím směrovkou změnit směr letu (náklonem už to nešlo, protože jsem jel skoro po zemi), potom se v zoufalství snažím letadlo na dráze přeskočit, ale rychlost na to už nestačí. Prostě řetězec špatných rozhodnutí. Tady už třísky létaly. Odnesla to náběžka a všechny náhony klapek pravého křídla. Swiftu se nestalo nic.

Potom vlečná přilétající na dráhu v příliš malé výšce na poslední chvíli uhýbá před větroněm na prahu dráhy. A hned potom si Rudla svojí vlečnou skoro ucvakne anténu vysílače. Ten záběr je točený širokoúhlým objektivem a model se zdá trochu dál, než to bylo ve skutečnosti.

A byly i různé závady, tady třeba odlétl kus potahu z nového Pionýra.

Poznámka: podtitul "A napiš tam, že to tu bylo jako ve válce!"" cituje větu Jindry Müllera.

(zveřejněno na stránce Létání)