Někdy má člověk chuť do toho kopnout 
Nedalo mi to a že si Luňáka pěkně "na sucho" složím a vše ještě přezkouším. Abych si nemusel zítra nadávat, až bych na place zjistil, že něco nemám nebo jsem nedodělal.
V duchu se vracím do roku 2003, kdy jsem Luňáka poprvé v chodbě ve sklepě složil a kochal se, jaký že to je kus! Vytáhl jsem na chodbu kozu, postavil na ni trup, nasadil křídla a výškovky. Zapojil kablíky a zapnul. Vše funguje.
Chci to vše vypnout, ale nejde to. Když je to vypnuté, nebo lépe řečeno když to má bý vypnuté, tak ledky na přepínači poblikávají, přepínač pobrukuje a serva hrkají. Aha, vypámač nebo kablík. Někde je zlomený kablík. Křídla dolů, přepínač i s kabeláží ven z letadla. Myšlenka, že půjdu včas spát se rozplynula.
Když je vše venku, prohmatáváním kablíku jsem došel až k vlastnímu přepínači. Zrada je až těsně o plošáku. Je to celé zasmrštěné. Musím to rozkuchat. Jde to blbě, přepínač je titěrný, smrěťovačka je tvrdá jako šutr. Kablík je opravdu nalomený těsně u desky. Když to zkontroluji na druhé straně, tak zjišťuji, že u vypínače to je jen tak tak. Měním tedy celý kablík. I v brýlích na to moc nevidím. Vývody na plošáku jsou těsně vedle sebe. Je to spíš na lupu. Když se mi sleje cín, tak to můžu zabalit a nikam nepojedu. Ale daří se! Zaizolovat a vyzkoušet. Je to OK.
Vracím to vše do modelu a dokončuji zkoušení. Jedenáctá hodina. To toho naspím!
Najednou se přepínač baterií rozeřve, jako když má podpětí na obou akumulátorech. Z trupu to začíná smrdět. Sápu se po konektrech akumulátorů a rozpojuji je. Civím do trupu, osahávám kabeláž. Jeden z kablíků vedoucích z křídla je horký. Šlus někde v kabelu z křídla! To je nejmíň na hodinu!
Nakonec jsme to našel hned a za chvilku opravil. Protahoval jsem kablík dírou a jak jsem za něj tahal, stáhl jsem smršťovačku izolující jednotlivé žíly. Za dvacet minut je hotovo. Elektronika to přežila. Jdu spát.
(zveřejněno na stránce Údržba)