Konečně světlo!

Ráno kolem deváté se zničeho nic vylouplo zpoza mraků slunce. Zázrak! Hned jsem modelářsky ožil a začal studovat počasí. To moc optimisticky nevypadá. Poslední zprávy z Milešovky dávají vítr v nárazech až 26 m/s a dole to nevypadá taky dobře - 15 m/s. Na Long Shota nic moc. Vydržel jsem to ale jen do oběda Po obědě jsem sbalil fidlátka a hurá na letiště.

nízké zimní slunce nad letištěm

Na letišti sice fouká, ale je to vítr "akorát". Žádné poryvy se nekonají. Vyrážím k Boulím na druhém konci letiště na svah. Cestou přes letiště mi pod nohama čvachtá. Je šest stupňů a na sluníčku je docela příjemně. Než jsem přešel letiště, vítr zeslábl. Nahoře na hřebínku Boulí tak fouká od 1 - 3 m/s. Pokládám Long Shota do vzduchu a následující tři čtvtě hodiny trávím pohodovým svahováním. Jednou se mi povedlo nad poli pode mnou doletět až nad svah na úrovni lomu (něco přes 300 m daleko), ale model se mi na pozadí pásu šedých mraků co chvíli ztrácí. Létám tedy spíše v přízemních výškách podél svahu. Občas dám nějaký přemet nebo souvrat, ale třeba na výkrut mi chybí výška a tedy i odvaha.

Vracím se přes letiště k hangáru. Cestou si Long Shota hážu a zkouším to ve větříku v širokých kruzích kolem sebe. Občas to Long Shota přizvedne a let se protáhne na minutu a půl nebo dvě minuty. Když jsem už za drahami, najednou jako kdyby přestávaly chodit serva. Model špatně reaguje. Sakra, létám už hodinu a v tom chladu by mohly být baterky na dně! Zvlášť když jsem Long Shota proháněl na svahu. Ale když vydím, jak model poskakuje jak po schodech nahoru, je mi jasné, že jsem se dostal do silného stoupáku. Z patnácti metrů je najednou padesát. Ale jak to šlo nahoru, tak to zase jde dolů. Možná ještě rychleji. Pod modelem jako by chyběl vzduch.

Nakonec hážu model nad hangár a zkouším svahovat nad jeho skloněnou střechou. Docela to jde. Ale stopky už ukazují přes hodinu a není radno to dráždit. Končím. Na to, že je jen šest stupňů, mi je příjemně. Možná to je tím házením. Po dlouhé době jsem byl venku a udělalo mi to dobře. Jen chytání do ruky jako bych zapomněl. Z mnoha přistání jsem model do ruky chytil jen třikrát.

Lezu ještě do hangáru za klukama. Jsou tu zalezlí jak syslové, ale i tady létají. David tu prohání průsvitnou několika gramovou poletuchu. Na fotce zrovna sedá na desku stolu.

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)