Už se mi stýskalo

Navečer jdu do dílny zkontrolovat, jak dopadla oprava. Pryskyřice není ještě úplně vytvrzená, ale už není ani trochu gelovatá. Půjdu Long Shota zalétnout na louku u Srbic.

Fouká téměř neznatelný vánek od západu. Kouř z nové fabriky Knauf stoupá kolmo vzhůru a jen na obličeji je cítit proudění vzduchu. Do západu slunce zbývá přes hodinu (byl teď nejdelší den).

Zkouším si hod. Musím hrozně tahat a tak věnuji chvilku nastavení neutrálních poloh výškovky i křidélkových serv.

Po té pauze mi připadá Long Shot v ruce těžší, ale těch necelých deset gramů nemohu v ruce poznat. Dávám první hod. Model jde nahoru pod malým úhlem, ale i tak získávám solidní výšku na minutový let. Další lety už mám trošku nataženo a model pěkně přechází do stoupavého letu.

Házím zatím jen tak zlehka. Model krásně klouže a já se bez obav pouštím podél okraje louky daleko od sebe. Půl minuty tam, půl minuty zpět. Nádhera.

Během házení a létání se kochám okolím. S údivem zjišťuji, že zatím, co jsem tu několik týdnů nebyl, vyrostla na louce pode mnou další hala.

Přidávám na síle hodu. Zase nějaký metr navíc. Když se pouštím nad dolní louku, nalétávám slaboučkou nuličku. Zkouším v ní točit, ale větší náklon než malý už je na to "nestoupání" moc.

Užívám si. Lety jsou jeden jak druhý kolem minuty dvacet. Některé lety dávám klapky nahoru a zkouším si výkruty a přemety. Vychutnávám si každé přistání.

Odjíždím za šera. Třičtvrtě hodiny krásného polétání. Že já blbec to nespravil dříve!

(zveřejněno na stránce Létání s Long Shotem)