Letové vlastnosti

Luňák je hodné nezáludné éro.

Je však třeba být si při řízení modelu vědom hmoty a rozměrů modelu a chovat se podle toho.

Udělat hvězdu s malým dvoumetrovým modelem často projde i bez poškození modelu. Každému je ale jistě jasné, že hvězda s modelem sedmkrát osmkrát těžším bude potrestána rozsáhlejším poškozením modelu. Člověk je tedy při přistávání pečlivější a přesněji drží polohu křídel vůči zemi. Ono to jde i docela dobře, protože je to na modelu dobře vidět.

Co však už není tak zřejmé je náročnost modelu na prostor a hospodaření s energií. To co se u menšího modelu dá zachránit nějakým zoufalým zásahem do řízení, to větší a těžší model neumožní. Zpočátku se často se přistihnu, jak mě letité návyky nutí dělat něco, co bych neměl. A tady už nejde jen o model. Jde i o bezpečnost vlastní i lidí okolo.

Průlety kolem hrany svahu. Krásná věc. Kolikrát se mi s malým modelem stalo, že když jsem se otočil za modelem, uvědomil jsem si, že se terén za mnou zdvihá a model se za chvilku střetne se zemí. Stačilo vzít za výškovku a model poslušně vystřelil vzhůru. Velký eroplán bude mít trajektorii delší a dost možná se protne se zemí.

Průlety kolem hrany svahu. Krásná věc. Kolikrát se mi s malým modelem stalo, že jsem se musel před letícím modelem sehnout. I potlesku jsem se kolikrát od přihlížejících dočkal. Stalo se i, že jsem to nestačil a model mě nabral náběžkou. Zabolelo to a model se za mnou sesypal na zem. Co by se stalo, kdybych se trefil Luňákem? Nebo někoho cizího? Zlomená žebra? Ruka? Něco horšího?

Je tedy třeba najít v sobě nějakou brzdu a nedělat vylomeniny, i když si člověk myslí "já to umím". A myslet dopředu. To platí o pilotování vždy, ale v tomto případě zvlášť. Zatím, co u malého modelu (rozuměj váhově - cca do 2 kg) znamená chyba v rozpočtu metry, u velkého modelu to mohou být desítky metrů. A nemusí jít jen o rozpočet na přistání. Může to být třeba rozhodnutí točít zatáčku proti svahu.

To jsou ale úvahy a zkušenost platné asi pro všechny velké modely. Co tedy říci o Luňákovi?

• Přímý let
• Přemet
• Let na zádech
• Vývrtka
• Souvrat
• Obrácený přemet
• Start na svahu
• Start na navijáku
• Start v aerovleku

Řízení je "měkké". U některých věroňů se i drobné zásahy do výškovky projevují viditelným letem po vlnovce (zejména při vyšších rychlostech). Luňák reaguje pěkně měkce, ladně. Hrábne-li se ale do řízení pořádně, je i reakce modelu adekvátní.

Rozsah rychlostí je velký. Rozjezd je díky jeho hmotnosti pomalejší, ale když má rychlost, jeho energie umožní vykroužit pěkný velký přemet nebo dlouhý výkrut.

Nechá si líbit dost velké natažení a chová se při tom opravdu nezáludně. Začne prosedat a když je ještě nějaká výška, stačí výškovce trochu povolit a zas to letí. Nekoná se žádné prudké zvrtnutí na některou stranu. Zabrzdíte-li ale takto Luňáka pět šest metrů nad zemí, zkončí to pořádným "drncem" o zem.

Zrádné je ale přetažení v zatáčce. Třeba v kroužení se při velkém tahání model zpomaluje a zpomaluje, až zavrtá dovnitř zatáčky. Ztráta výšky je docela veliká. V tom se model chová podobně jako dospělé letadlo. Souvisí to možná s rozměrným trupem. Při špatné souhře kormidel a při malé rychlost se model dostane do výkluzu (moc směrovky) a už vrtá.

Tohle je zrádné při přiblížení na přistání, když začnete přistávací manévr v nedostatečné výšce v letu "po větru". Při otáčení modelu do protisměru do osy dráhy vás přibližující se zem nutí točit ostřejší a ostřejší zatáčku nad zemí, abyste si přiblížení co nejvíce zkrátili. Model letí v zatáčce s hodně přitaženou výškovkou a tedy na velkém vztlaku a s velkým odporem, rychlost klesá rychleji, než normálně a i dobře rozběhlé éro se dostane na hranici pádu. Tyto pády jsou pro model nebozpečné. Model sklouzne po křídle, narazí křídlem do země a udělá hodiny.