Osamělý holý protáhlý kopec na půli cesty mezi Bílinou a Ranou
(křižovatka silnic Bílina - Louny (silnice č.257) a Most - Lovosice (silnice č.15)).
Kopec se jmenuje Číčov, ale léta mu říkáme Kozly podle obce na hlavní silnici.
Jeví se ze všech silnic jako špice, ale na vrcholu je dobře 150 m promenáda
ve směru přibližně severozápad - jihovýchod.
Nejblíže kopci je na mapě obec Hořenec (východně od kopce).
Vrchol je 476.1 m n.m.
Převýšení oproti silnici cca 80 m strmého svahu.
Z jihu je svah povlovnější.
Nahoře je dostatek prostoru pro vybudování zázemí i pro usazení členů rodiny.
Malé děti si tu mohou bezpečně hrát. Je odtud nádherný výhled všemi směry.
Přehlédnete odtud pás Krušných hor, malebnou krajinz Středohoří a okolí řeky Ohře.
Území je přírodní rezervací.
Omezte proto svůj pohyb mimo cestu na vrchol a po hřebeni.
Okolo kopce je pole soukromého zemědělce.
Pohybujte se jen po mezích mezi poli.
Letos (2006) byl vrch Číčov zbaven náletu šípků. Na následujících snímcích je dobře vidět,
že bylo odstraněno velké množství šípkových keřů.
Kopci se tak vrátil vzhled, jak si ho pamatuji z před dvaceti let.
Keře začal někdo prořezávat už loni na podzim.
Nejdříve jsem měl podezření,
že jde o nějakou soukromou akci, ale vzhledem k tomu,
že na Rané se děje něco podobného,
tak jde asi o akci ochranářů
(Plán péče
CHKO, České Středohoří (pdf)).
Otázkou je, jak dlouho to vydrží.
Šípky jsou totiž jen ořezané, sice až u země, ale šípek z kořenů zase vyrazí.
Znám to z našeho letiště.
Na Rané se zase po letech objevily ovce. Ale co tady?
a takhle, když už ten šílený výstup máte za sebou:
Pro nás trochu nezvyklý pohled na Kozly po ránu:
Na tomto snímku jsou dobře patrné řady mraků jdoucí proti kopci.
Přes léto se pod nimi často tvoří termika
a dá se zaletět opravdu daleko dopředu před kopec.
Pata kopce je schovaná cca 50 pode mnou. Předpolí od paty kopce klesá ještě o dalších 70 m.
Na tomto snímku je dobře patrné, jak se dá dobře létat hluboko pod sebou a potom bez problémů vystoupat zpět.
Honza je další člen našeho Sdružení letců Českého středohoří, kterého jsme zbláznili, a který si také pořídil Tomahawk NG.
Dostavěl ho, zalétnul, ale jako na potvoru, jak to tak bývá, žádné větrné dny nejsou.
V neděli v podvečer dává Windy naději na 3 m/s západ, možná mírně jihozápad,
usilovně jsem od pátku kluky přesvědčoval, že v neděli si zalétáme na Číčově.
Vrátil jsem se o 40 let zpátky!
Vrátil jsem se do doby, kdy jsem tady na Kozlech - správně to je vrch Číčov -
řádil jako dvacetiletý s kamarádem Jirkou na strmém svahu tohoto krásného kopce.
Ale popořádku!
První pokusy o natáčení z modelu na svahu.
Chudák šestisetgramová Siesta vezla na hřbetě dvě stě gramů těžký foťák (Canon Ixus 800IS).
Honit s ní rychlého Iona, když foťák byl jak vyklopený brzdící štít nebylo vůbec jednoduché.