Video ze stejného letu jako jsem popsal výše: Kamera GoPro Max na centroplánu.
Při promítání na počítači se lze myší rozhlížet
a kolečkem myši měnit zorný úhel.
Při promítání v telefonu nebo tabletu se lze rozhlížet
nakláněním a otáčením přístroje.
Video ze stejného letu jako jsem popsal výše: Kamera GoPro Max v pozici "v kabině".
Je to materiál jen z kamery GoPro 360 Max.
Při promítání na počítači se lze myší rozhlížet a kolečkem myši měnit zorný úhel.
Při promítání v telefonu nebo tabletu se lze rozhlížet nakláněním a otáčením přístroje.
Druhou pozici kamery,
kterou jsem si vymyslel,
je kamera nahoře na křídle a kolmo ke směru letu.
Kolmo proto, aby obě čočky viděly celé letadlo, jedna nos a druhá ocas, aby se mi obraz neskládal na špičce trupu, kde to dělá neplechu.
Materiál natočený kamerou GoPro 360 Max v režimu "360" je třeba nastříhat a nastříhaný vyrenderovat, aby se dal třeba nahrát na YouTube.
Je to relativně pracné a hlavně zdlouhavé.
Je to tím, že pro počítač, který zvládá dobře střih HD videa a docela dobře i střih 4K videa,
je tento materiál se svým rozlišením a datovým tokem už velké sousto.
Zatím, co na běžná videa vystačíte s herním počítačem v cenové relaci 30 tisíc,
na tato videa by byl lepší stroj cenovkou 100 tisíc.
To je investice pro profesionála,
amatér si musí počkat, než se vše schroustá,
protože převod z formátu, co vyleze z kamery, trvá hodiny,
renderování trvá hodiny,
upload na Youtube trvá hodiny
a na Youtube se to zpracovává déle než 24 hodin, než to naběhne v plném rozlišení.
Motiv, který mě vedl k umístění kamery přibližně v místě pomyslné kabiny,
jsem popsal v předchozí kapitole.
Předpoklad byl, když jsem to vymýšlel,
že kamera bude točit celý prostor kolem sebe (video 360)
a já se potom ve střižně při zpracování natočeného materiálu budu moci "rozhlížet".