Fotky

Jsem fotograf s dlouhou praxí a tak jsem hledal fotoaparát s možností manuálních nastavení. Mám spoustu situací "v oku" a tak jsem schopen si fotoaparát úspěšně nastavit tak, aby fotka "vyšla". Sony HX9V tomuto zadání ale moc neodpovídá. Nemá manuální režimy priority času a priority clony. Přesto jsem ho koupil. Jsem člověk zvídavý a tak mě přemohla zvědavost, jak v dnešní době fungují automatické režimy, zda opravdu pomohou člověku nezkušeném udělat dobrý snímek za různých podmínek. Přeci jenom od nákupu Canon Ixus 800IS uplynulo pět let a výkony procesorů a programů ve fotoaparátech zpracovávajících obraz musely za tu dobu dost pokročit.

Fotoaparát má možnost zvolit z velkého počtu přednastavených režimů. V první chvíli je to dost nepřehledná záležitost. Prostě moc možností a z toho plynoucí těžká volba toho jedině správného.

Při fotografování reportážní fotografie, kdy chci zdokumentovat nějakou rodinnou nebo veřejnou akci nebo situaci, používám zhruba tuto taktiku:

• Za dobrých světelných podmínek venku nastavím režim priority clony a clonu tak, aby měl objektiv co nejlepší kresbu.
• Pokud fotím něco ve stínu, zatahuji korekci expozice do mínusu, aby stín vyšel věrně, aby foťák stín moc neprojasnil.
• Pokud mám zachytit pohyb, třeba točící se vrtule letadel, sleduji, zda se čas závěrky pohybuje ve vhodném rozsahu tak, aby vrtule vycházely rozmázlé. Když je čas moc krátky, přepínám na prioritu času.
• Když se venku šeří, přepínám na vyšší citlivost.
• Když je venku ještě méně světla, volím prioritu času. Čas nastavuji tak, abych neměl fotky rozmazané tím, jak objekty fotografování pohybují.
• Když přecházím s exteriéru do interiéru, přepínám na vyšší citlivost a volím prioritu času. Čas nastavuji tak, abych neměl fotky uvnitř rozmazané tím, jak se lidé pohybují, gestikulují. Třeba šedesátinu.
• Když je v interiéru moc málo světla vysoká citlivost už produkuje příliš mnoho šumu, začínám si pomáhat bleskem.

Teď mám ale fotoaparát, kde tuto taktiku nelze uplatňovat. Nelze volit prioritu clony, nelze volit prioritu času. Musím se spolehnout na chytrost automatiky fotoaparátu a mohu to jen částečně ovlivnit nastavením korekce expozice a povolením nebo zakázáním blesku. Jaký režim tedy zvolit, jaký program automatu z těch mnoha, co fotoaparát má, zvolit v jaké situaci? Tak jako u fotoaparátu s možností manuálního nastavení je třeba vyzkoušet si fotoaparát v různých situacích a natrénovat si jeho nastavování.

Ztěžuje to fakt, že tlustý manuál, který je k fotoaparátu přiložen, se výše uvedenými problémy nezabývá. Musí se prohlížet manuál, který je na přiloženém CD-čku a to není příliš pohodlné. Je lepší mít papírový manuál v ruce při pokusech v terénu, než muset si to číst doma v počítači, nějak si to zapamatovat a venku to zkusit.

Fotoaparát má manuál v sobě, je relativně podrobný a dá se v něm najít něco, co jste zapoměli od posledního studování manuálu doma na počítači.

Jak to tedy fotí? Funguje ta automatika dobře? Ano, funguje to a byl jsem fungováním automatiky příjemně překvapen. Fotoaparát pozná, že fotíte navečer nebo v noci na ulici a fotografii nechá v přirozeném jasu, nevytahuje nepřirozeně jas ve stínech. Pozná i protisvětlo a většinou i v takto obtížné situaci správně exponuje. Opravdu rozeznává obličeje a dokáže obličej sledovat a ostřit na něj i když se pohybuje napříč scénou. Fotoaparát se vyrovná dobře i s ostřením při fotografování kolmo ke směru jízdy z auta nebo z vlaku. Pořídit technicky dobrý snímek se tak podaří i člověku, který nad tím moc nepřemýšlí nebo přemýšlet nechce.

Překvapil mě zoom. Opět příjemně. Měl jsem zažito, že kompakty na dlouhém ohnisku dělají nepříliš ostré fotky a že tak velký zoom je vlastně málo využitelný. HX9V však i na nejdelším ohnisku udělá fotku čitelnou a pokud si ji člověk nerozmázne nechtěným pohybem fotoaparátu, tak ji lze i tisknout.

Za slabšího světla je poznat horší světelnost objektivu. Momentky někde z restaurace bez blesku ve slabém osvětlení neuděláte. Buď budou moc tmavé, nebo necháte-li fotoaparát vyšroubovat citlivost nahoru, vyjde fotka sice světlejší, ale s nečitelnými detaily. Udělá to procesor fotoaparátu, který se snaží odstranit šum a odstraní tím i detaily. Nezbývá než si přibleskávat. Podobně při fotografování někde v sále, třeba při focení tanečníků na parketu, bude ostrá fotka spíše náhodou. Světelnost objektivu naumožní nastavit dostatečně krátký čas. V těchto případech jsou jiné fotoapráty v této cenové kategorii na tom lépe. Mají světelnější objektiv, zas ale nemají takový zoom. Něco za něco!

Pokažené snímky

Při fotografování je třeba počítat s tím, že se občas snímek nepovede. I to patří k mé taktice, neudělám jen jeden snímek, zkusím jich raději několik. Jenom moje taktika to samozřejmě není, pracuje tak po světě spousta fotografů. Prostě počítám s tím, že ne každý snímek se povede.

Občas se například stane, že je snímek rozmazaný. Třeba tím, že jsem spěchal a fotoaparát nestačil zaostřit, nebo tím, že jsem fotoaparát během snímání strhl - pohnul jsem s ním. Tady jsem takto zkazil hned dva snímky:

První snímek je rozmazaný proto, protože jsem nedal fotoaparátu čas zaostřit. Druhý snímek je neostrý proto, protože jsem s fotoaparátem pohnul. Třetí snímek je už technicky dobrý, ale prošvihnul jsem ten správný okamžik, kdy se cyklisti smáli.

S těmi fotografickými návyky souvisí také to, že po vyfocení snímku hned mrknu na displej na náhled výsledné fotografie. Nejen, že hned zkontroluji, zda se snímek povedl, ale mohu také zareagovat na změněné podmínky fotografování. Třeba že se šeří.

Fotoaparát v mrazu

Fotoaparát jsem vyzkoušel v mrazu -16 st.C.

Fungoval bezchybně. Jen je třeba počítat s tím, že akumulátor nevydrží napájet fotoaparát tak dlouho, jak jste zvyklí. Baterka vydrží cca polovinu doby. Mrazu se nemusíte bát. Fotoaparátu se nic nestane a akumulátor v teplejším počasí zase získá původní kapacitu.

Co je ale hodně nepříjemné je orosení fotoaparátu při vstupu do místnosti, třeba na horách do chaty nebo do bufetu. Na chladném přístroji začne kondenzovat voda a fotit se s ním nedá třeba dvacet minut. Pokud se nechystáte strávit v místnosti delší dobu, ani foťák nevyndavejte z pouzdra. Stejně nic nevytografujete.

Ovládání v rukavicích

Pro fotografování a filmování na lyžích je důležité, zda se dá HX9V ovládat v rukavicích.

Nedá! Tlačítko pro zapínání fotoaparátu je utopeno v okolním povrchu tak, aby nešlo fotoaparát náhodně zapnout nebo vypnout. Prst v rukavici nemá prakticky šanci uvést fotoaparát do pohotovosti. Spoušť fotografování už v rukavici stisknout lze, ale spoušť nahrávání videa vyžaduje také holou ruku.

Na lyžích tedy pořízení snímku znamená:

• stáhnout z ruky poutko hole
• sundat rukavici
• strčit rukavici do kapsy
• vyfotit či nafilmovat
• obléci rukavici
• strčit ruku do poutka hole

V praxi to potom vypadá tak, že v partiích běžecké trati, kde očekávám úrodu fotografických záběrů nebo filmových záběrů, jedu raději bez rukavic a nechávám si mrznout ruce.

Měl jsem v ruce fotoaparáty, které ovládat v rukavici šlo, a měl jsem v ruce kamery, kde to také v rukavicích šlo. U HX9V považuji nemožnost pracovat s fotoaparátem v rukavicích za nevýhodu.

GPS

HX9V má v sobě GPS. To umožňuje později zjistit, kde byla fotografie pořízena.

Funguje to, ale!

1) Ve městě v ulicích se GPS není schopná najít. A to ani na širokých ulicích. Prostě se nedokáže inicializovat, najít družice. Jiné GPS, Garmin třeba, nebo GPS v telefonu se ve stejných místech chytí. Ulice Na příkopech v Praze mi třeba připadá dostatečně široká. GPS se dokázala inicializovat až uprostřed Staroměstkého náměstí.

2) Ve volné přírodě inicializace proběhne, ale trvá to příliš dlouho.

Výkon GPS byl pro mě velkým zklamáním a její využitelnost vidím jako problematickou.