Až do oblak 
20.4.2008
Předpověď říká vyjasňování, ale je skoro deset a venku to vypadá pořád stejně. Jen už nemrholí. Ale hory stále není vidět a mraky se válí nízko nad zemí. Ale už mě nic neodradí a začínám nosit Luňáka a věci do auta. Jde to ztuha. Barle jsem nechal v bytě a šmajdavý se pohybuji rychlostí šneka.
V půl jedenácté jsem na letišti. Je hrozně mokro a zima. Cestou po letištní ploše jsem málem auto utopil v blátě. A kecky, jediný typ boty, který jsem dokázal na svoji zduřelou nohu natáhnout, jsou za pět minut totálně promočené.
