Extra má za sebou první opravdový křest
Krásný den. Ideální počasí. Kumuly na modré obloze. Přijíždím mezi prvními a tak si mohu vybrat místo parkování ve stínu. Jsou tu naši vrtulníkáři a Zdeněk. Jsme tu tedy všichni s Multiplexem Evo! :-)
Než připravím Extru k letu, letí Zdeněk se svým Diablotinem. Během akrobacie mu zhasíná motor a nepovedlo se mu model dotáhnout na dráhu. Sedá vedle dráhy do vysoké trávy a převrací model na záda. Podvozek z tenkého plechu se ohýbá podél trupu.
Jdu na start. Užívám si letu na pozadí krásné oblohy a v průletech si vychutnávám odlesky slunce na kabině. je to dnes opravdu fotogenické. Dal jsem na ocas kus olova a posun těžiště je znát.
Václavové odjíždí k hangáru na oběd. Ze včerejška je ještě výborný guláš.
Já dávám druhý let. Po asi deseti minutách sedám, roluji kolem sebe a kontroluji zdroje a obsah nádrže. Startuji s vědomím, že mám paliva ještě na více než deset minut. V jednom průletu nízko nad zemí na malém plynu motor na konci dráhy neposlechne na přidání. Hned mi je jasné, že dochýzí palivo. Na malém plynu otáčím model zpět k sobě, ale na dotažení do osy dráhy to nestačí. Motor zhasíná. Sedám tedy rovně před sebe. Dosednutí mi sice vyhde na šířku příčné dráhy, ale na konci model vjede do vysoké trávy a rozvážně se opře o vrtuli. Ta to nevydržela.
Mám sice náhradní, ale nemám vystrouhanou větší díru ve vrtuli a tak musím taky do hangáru za kluky do dílny, abych díru ve vrtuli zvětšil.
Mezitím se parkoviště zaplnilo a začíná být tlačenice na létání. Ve vzduchu jsou vidět oba vrtulníky ...
... Pepův dvouplošník ...
... Martinův dvouplošník
Petr má nové rádio a tak všichni nastavují :-)
Když vše chodí jak má, tak zase nejde motor!
Objevuje se také Pavel (pad) se svým haloletem. To ještě netuším, že s ním přichází i můj osud.
Pavel předvádí ve větru 2-3 m/s halovou akrobacii a celá stojánka ho s obdivem pozoruje.
Potom jdu na start zase já a má to být dnešní poslední let. Za 1/2 hodiny mám vyzvednout rodinu na zahradě a tak to vychází tak tak. Původně jsem už ani letět nechtěl, ale když je tu ten Pavel ...
Startuji a v hlavě mi zní Pavlovo: "Tak jsem se přišel podívat, jak už lítáš s tou směrovkou." Už předchozí let jsem létal dost odvážně nízko nad zemí, ale teď mě posedl ďáblík. Posadil jsem vše ještě o 5 metrů níž abych se předvedl. Při jednom vybírání mi už ve vertikále směrem k zemi došlo, že jsem to přehnal. Když se Extra už už zvedá a nabírá směr vzhůru, zavadí podvozek o hustou lebedu za dráhou a Extra míří nezadržitelně do země. Ještě vnímám praskot vrtule a potom už jen vidím, jak se Extra převrací přes čumák na záda. S obavami jdu k modelu. Čekám, že to mimo předku a křídel odnesla i směrovka. I na ta záda to byla docela pecka. Ale vidím jen zpola vylomený podvozek, zlomenou vrtuli a provalený překryt motoru. Uvidím v dílně.
Kluci, kteří na to koukali říkali, že kdybych víc tahal, tak to vyberu, ale to bych Extru asi přetáhl a skončilo by to ve hvězdě s horšími důsledky. Plyne z toho pro mě poučení létat si to své a neblbnout.
Když jsem vyzvedával rodinu na zahrádce, tak jsem hlásil, že jsem havaroval. Zatím, co tchán a tchýně obhlíželi blatníky auta, žena zkušeně upřela zrak na střechu auta a řekla: "To to dopadlo dobře." A měla pravdu. Ostatně jako vždycky.
(zveřejněno na stránce Letání)