Až do večera!

Po opravě a záletu jsem se na louku vypravil ještě dvakrát.

Celý den pofukuje sever, mírný vítr, je pěkná dohlednost, louky okolo jsou krásně zelené.

Koukal jsem poslední dny na kluky s pěnolety a tak teď, hned jak Siestu odhodím a ta letí dva metry nad pastvinou a krásně nad mírně klesajícím terénem klouže, si uvědomuji rozdíl ve výkonnosti těch letadel. Siesta má opadání necelý půl metr a ty pěnolety z EPP skoro metr.A je to věru poznat. Mohu si poletovat tři čtyři metry nad křovím podél cesty, které je z boku ofukované mírným větrem, a stačí mi to na udržení.

Na tři čtyři minuty chodu motoru, které z baterky 1300 mAh vytáhnou zlomek její kapacity, si poletuji nad okolními loukami a lesy skoro hodinu, potom musím jít domů.

Na podvečer máme domluvené společné létání, ale dost se rozfoukalo. Pavel plánuje létání se svým synkem a na jejich lehké letadlo je pět metrů moc. Čekáme až do soumraku, kdy vítr utichá a my můžeme zkoušet poslední záchvěvy stoupáčků, které usínající krajina ještě generuje. Užívám si tichého letu. Letadlo je vidět jen jako černá silueta proti tyrkysové obloze a k mému údivu to ještě teď v devět stále nosí. Mohu si tak v klidu dojít zpátky k okraji vesnice a sednout na sousedovu louku.

Moc se mi to líbilo a jsem blázen, že jsem Siestu nechal tak dlouho zahálet!

(zveřejněno na stránce Létání se Siestou)