S dvoučlánkem

Se staronovým akumulátorem jedu Siestu vyzkoušet na letiště.

Snést z bytu do auta najednou dva eroplány, kameru, stativ, fotoaparát, vysílač a ruksak s dalšími krámy je docela kaskadérský kousek. Ale nic jsem nezlomil. Byla by to pěkná fotka, jak jdu ověšen všemi těmi báglíky, ruce plné křídel a trupů

Na letišti ještě jednou vše kontroluji a trochu s obavami posílám model do vzduchu. Přeci jen akumulátor dostal zabrat a tak mám obavy nejen že se mi zastaví motor, ale hlavně aby mi nevysadilo rádio. Čert ví, jak rychle se to vybije.

Model stoupá o poznání líněji. Teď je to opravdu model s pomocným motorem. Žádné natažení a let 45 stupňů nahoru. Pěkně jemně, moc netahat. Na vystoupání do termiky to samozřejmě stačí.

Chvilku jsem si polétal trochu výše v termice, potom ale hrr k zemi a blbnutí. Létám kroužky těsně nad zemí, osmičky, ovály. Až zachrastění konce křídla o trávu v zatáčce s náklonem dobře 60 stupňů mě vytrhuje ze záchvatu blbnutí a věnuji se pro změnu vožení pře stojánkou v nějakých pěti metrech sem tam. V mírném větru a při jemném řízení se lze držet ve stále stejné výšce.

Po několika letech sedám. Nevím, kolik mám natočeno motorem minut, protože střídám modely a na stopky jsem ani nevzdechl. Létá to i na dvoučlánek a baterka vypadá - tedy to co z ní zbylo, že bude fungovat dál.

(zveřejněno na stránce Létání se Siestou)