Včerejší létání
Rozebírám si v duchu včerejší létání a všechny chyby, kterých jsem se včera dopustil.
To, že jsem při prvním přistání neodhadl polohu větroně vůči zemi a přistál už před okrajem louky vybrané pro přistání, to se stane. Špatně jsem odhadl rychlost modelu a zbytečně vytahoval brzdy. Měl jsem štěstí, model přistál do místa, kde se mu nic nestalo. K chybnému rozhodování mě přiměla situace na vyhlédnutém místě přistání, kde se v tu chvíli motalo několik lidí s padáky. Lepší sendnout mimo než někoho trefit.
Závažnějším kiksem bylo prolétávání napříč sedlem, kdy jsem nalétaval z boku a snažil se kopírovat terén. Úbočí okolo sedla tvoří dost výrazne U a při dvou průletech (pokaždé z jiné strany) mě vyděsil stín pod letadlem, kdy jsem byl najednou necelé dva metry nad křovinami a přitom jsem si myslel, že jsem nad terénem nejméně pět metrů. Ve chvíli, kdy jsem dělal nad zvedajícím se terénem stoupavou zatáčku od svahu, bych už neměl moc možností model ještě více přizvednout.
Druhou chybou bylo netaktické chování, když jsem scházel z hřebene dolů a slétával si na přistání. Když jsem prošel sedlem, držel jsem model stále za sebou nad velkou boulí, protože pod sedlem pro mě foukalo málo. Připojili se ke mě turisti a já si s nimi povídal. Chtěl jsem model předvézt zblízka a udělal nejdřív průlet s vytažením zase nahoru. To bylo ještě v pořádku. Potom jsem ale vymyslel kroužek v úrovni našich očí a to už jsem neměl energii na vystoupání do výšky, kde to dostatečně fouká. Místo abych se hned sebral a urychleně se přesunul dolů k loučce a chystal přistání, tlachal jsem s turisty ještě nějakou chvilku. Potom už jsem se ani během dolů nestačil včas přesunout na místo s dobrým výhledem na místo přistání a musel jsem přistání řídit z velké dálky zase s problémy, jak odhadnout polohu modelu vůči lidem v místě přistání.
(zveřejněno na stránce Létání)