Poprvé

Předpověď počasí je poslední dny trochu nevyzpytatelná. Čekám na vítr od severu (severozápad až severovýchod), ale místo na předpověď koukám na Počasí na aktuální stav. Vítr je na předpovědní mapě na jednom místě spíše od jihu, kousek dál spíše od severu, nedokážu určit, co bude platit pro mě. Odpoledne chci vzít Foxe a chci si chci jít poprvé zalétat za dům. Za domem už ale nemám parkoviště a benzínovou pumpu, ale louky a lesy! Takže nové dobrodružství.

Po obědě zjišťuji, že fouká pravděpodobně od severovýchodu, u domu ale nejsem schopen směr a sílu větru určit. Mám to ale za humna asi dvě stě metrů a tak beru letadlo, na krk si věším vysílač a jdu to zkusit. Sousedovic kluk na mě zírá: "Co to je?" To už jsem dlouho neslyšel Povídám: "letadlo" Čekám další obvyklé otázky, ale kluk běží domů vyškemrat, že půjde se mnou. Nepustí ho, tak jdu sám.

Za posledními domy směrem do kopce je louka plná pampelišek. Vím už, že tu můžu běhat, ptal jsem se majitele. Terén docela stoupá, vršek louky má přes dvacet metrů převýšení. Fouká ale hodně zprava, přes vesnici a les. V místě, kde stojím, je vzduch viditelně turbulentní. Pozoruji to na stromech za sebou. Fouká něco přes sedm metrů, v poryvech nějaký metr navíc. Kontroluji si nastavení vysílače, kontroluji sestavení modelu, připojuji baterku. Koukám při tom kolem sebe. Napravo ode mne napříč loukou elektrické vedení, za mnou stromy, přede mnou proti větru vesnice v ďolíku, za vesnicí zalesněný kopec, napravo další zalesněný kopec. Budu si muset dávat pozor, pokud budu chtít hledat stoupáky na návětrné straně těch kopců, abych se "neproklesal" za ty kopce za horizont.

Startuji, stoupám na plný plyn přímo před sebe proti větru do asi dvě stě metrů. První, co mě trkne, že je baterka o poznání měkčí, než byla loni. Vypínám motor a ve velkém kruhu "zkouším vzduch". Nade mnou nad loukou to občas kopne, ale v rozbitém vzduchu je to nahoru dolů a dolů převažuje. Nakonec se ukazuje jako jediné místo, kde se lze udržet, návětrná strana lesa napravo nade mnou. A jde to docela dobře. Získávám přes padesát metrů. Chci zkusit ještě kopec přímo před sebou, ale přeletět až nad jeho návětrnou stranu je nad moje síly. Letadlo je moc daleko a proti šedivým mrakům ho chvílemi skoro nevidím. Doma jsem si potom odměřil, že to nad vrchol kopce bylo 550 metrů. Vracím se zpátky nad les napravo a létám tam skoro dvacet minut. Jsem málo oblečený a na větru v patnácti stupních postupně promrzám. Sedám do pampelišek a metelím domů do tepla.

Na dvouminutový chod motoru jsem si zalétal půl hodiny. A to foukalo přes les! Už se těším, až bude tepleji a bude nějaká termika. A s házedlem to tu bude super!

(zveřejněno na stránce Létání)