Neřešil jsem odírání trupu na spodní straně. Normálně bych spodní část předku trupu polepil samolepicí páskou se skelnou výztuží, abych ji chránil před odíráním trávou. V rámci testování jsem to neudělal. Sedal jsem nejdříve na posekanou trávu a spodek trupu byl netknutý. Je to asi díky vysokému podvozku.

Při létání na louce mimo letiště už je opotřebení znát. Suchá stébla mají tendenci se zaříznout do materiálu trupu. Trpí botka podvozkového kola, trpí okraje otvoru pro vstup chladicího vzduchu.

Po nějaké hodině létání bývá povolená matka, co drží trámec vrtule. Pozná se to hned, když seberete model ze země, kužel se viklá. Stačí sejmout kužel (zapáčí se šroubovákem proti trámci a kužel odskočí dopředu) a matici dotáhnout. Musíte ale mít sebou vhodné nářadí! Dal jsem tam ještě kontramatku. Pod kužel se vejde.

Při přistání na tvrdším terénu se mi při jedněch hodinách vylomilo kolečko pod ocasem.

Kabina na trupu drží a nepovolí ani při razantním obráceném přemetu. Odskočí jen při tvrdším přistání. Mimo dovření kabiny je v takovém případě vhodné kontrolovat i nasunutí křídel do trupu. Když se při přistání udělají třeba hodiny, křídla se z trupu trochu povytáhnou.

Křídla i trup je třeba chránit před otlačením. Není dobré pokládat model při přepravě volně mezi ostatní náklad v autě. Hrany se do povrchu modelu nemilosrdně otlačí a otlaky už nezmizí. Je také dobré dávat si pozor na pokládání trupu bez křídel na zem. Opírá se totiž klapkou výškovky o zem a může dojít až přetržení materiálu, který tvoří pant výškovky.

Model jsem přepravoval s namontovanou výškovkou. Její demontáž jsem prováděl výjimečně. Nezdá se ale, že by uložení výškovky mělo nějak nadměrně demontážemi výškovky trpět. Šroubky, které ji přitahují k trupu, se ale musí utahovat s citem.

Při teplotě okolního vzduchu 30 stupňů a trvalém chodu motoru přes dvě minuty jsem naměřil na regulátoru teplotu 54 stupňů. Za nižších teplot a při zapínání motoru jen pro nabrání výšky byl regulátor jen vlažný.

(zveřejněno na stránce Vlastnosti)